Petrovi vzpomínky na výlet na Islay (8/2022) - den druhý
pokračování:
DEN 2: Ardbeg, Kilchoman a Bruichladdich
Do druhého dne jsme se probouzeli s velkým nadšením a plni těch neskutečných zážitků z našeho prvního dne na Islay. Ne, večer u pivka nestačil, ještě ráno u snídaně jsme znovu a znovu museli probírat naší neuvěřitelnou tour v Lagavulinu. Hned po ranní kávě už jsme však v hlavě ladili notu středečního punku! Čekala nás totiž tour v Ardbegu. Osobně mě trochu mrzelo, že nás čekala jen „obyčejná“ tour za 12 liber, ale časově to zkrátka nešlo zvládnout jinak. I když, na druhou stranu, přeci žádná tour Islay palírnou není obyčejná! Nota bene když se jde do Ardbegu!
ARDBEG
A opět ten příjezd k palírně – to člověku vždycky málem kápne slza. Všechno to znáte z fotek, láhve už máte nakoukané a třeba o té palírně i něco málo víte, ale ten pocit, když sjíždíte z kopce k pobřeží a z dálky vás zdraví tři pagody, to si prostě říkáte, jakou máte kliku. „No ty kokso, my jsme v Ardbegu!! Je to možný!?“, pomyslel jsem si a zklamání z obyčejné tour bylo ta tam.
Palírna Ardbeg je moc fajn už kvůli tomu „náměstíčku“, na kterém se nachází parádní food truck. Malá dodávka předělaná do stylu Ardbeg se může po tour hodit, a tak se určitě stavte na polévku, sendvič, párek v rohlíku nebo trhané vepřové. Nabídka je slušná a vzhledem k tomu, kolik je na jihu ostrova Islay možností, kde se dá najíst (asi tak tři), vás tady pravděpodobně nějaká svačina či oběd čeká. Obchůdek ve visitor centru pak nabízí bohatý merch a samozřejmě nějakou tu lahvinku.
Možná to ve výsledku způsobila jedna z posledních vydaných lahví – Ardbeg Ardcore – ale já mam tuhle palírnu tak nějak zaškatulkovanou fakt jako trochu pankáče. Proto mě ani nijak nepřekvapilo, když nám byl průvodcem hubený blonďáček, který už z dálky ladnou chůzí každému prozradil, že toho dámy v naší skupince příliš zajímat nebudou. Když pak začal mluvit a gestikulovat, jen jsem se lehce pousmál. Tady to bylo více než jasné. Nevnímejte mě nijak špatně, je mi to celkem fuk a určitě nejsem z těch, co by nejradši pálili duhovou vlajku – to v žádném případě. Jen mi to přišlo vtipné, že pokud by měl někde dělat průvodce tenhle kluk, pak tady jsou na to dost pankáči. A mimochodem, jako průvodce byl super. Věděl toho opravdu hodně a byl zábavný, takže proč ne. Klidně bych s ním po tour skočil na pivko pokecat o whisky. Provedl nás postupně celým procesem výroby, slad si údajně nechávají nakuřovat v Port Ellen na 55PPM, a ukázal nám místní mlýn Robert Boby z roku 1921. Nebyl to Porteus, ale Robert Boby mill, nicméně ve dvou palírnách nám vyprávěli o chlápkovi jménem Ronnie Lee, co dělá údržbu těchto mlýnů snad ve všech palírnách na Islay. A nejspíš má docela lehkou práci. Vžycky přijde, udělá revizi, vyinkasuje prachy a zas ho nějakou dobu nevidí. Mlýny jsou v podstatě nerozbitné a jen výjimečně se mění některé jeho části. Proto taky firma Porteus zkrachovala, dodala mlýny všude kam mohla a protože se nikde žádný nerozbil, neměli dál co dělat. Tragikomický osud…příště by to asi chtělo vmontovat nějaké to „kurvítko“. Nový still house, který byl slavnostně otevřen v dubnu loňského roku, byl jediným místem, kde se nesmělo fotit, což jsem samozřejmě dodržel. Ale je nádherný s velkým oknem, kterým místní stillman Drew sleduje vlnobití, když chvilku nemá co na práci. Zcela nová budova na břehu Atlantiku byla reakcí na stále se zvyšující poptávku po místní medicíně a nové kotle byly vytvořeny jako přesná kopie starých. Palírna má nyní k dispozici dva washstilly a dva spiritstilly. To dopoledne byla relativně zima, a tak bylo fajn se chvíli ohřát v krásných prostorách stillhousu, nicméně v každé palírně je ještě jedna lepší věc na zahřátí. A nemyslím záparovou káď, ale samozřejmě whisky! A tak jsme se rozloučili s kotlíky a vyrazili zpět do visitor centra dát si nějaký ten dram.
Na to, že se tour jmenuje „Tour and Wee Taste“, tak to úplně nebylo wee. Očekával jsem na závěr klasickou desítku a nebo možná Wee Beastie, což by se hezky odráželo v názvu samotné tour, ale ne. I tady se k našemu překvapení slušně vytáhli, pankáči. Nejdříve jsme dostali Ardbeg 8 For Discussion. Limitka určená výhradně pro členy Ardbeg Committee je osmiletá whisky v síle 50,8%, která vás jako správný Ardbeg pěkně nakope do koulí. Spousta fenolů, potom facka zauzeným barbecue a nakonec trochu sladkosti na usmíření. Vůbec to nebylo zlé a byl jsem osobně nadšený, že jsme v základní tour dostali takový dram. Jenže to nebylo vše dámy a pánové. Blonďák přispěchal a už nám do malých glencairnů naléval panáka devatenáctky! „Jako fakt?“, udiveně se ho ptám, když mi to nalívá. Pojďme si říct, že v tour za 12 liber dostat kromě hodinové procházky palírnou ještě takovéhle dva dramy, to bylo moc příjemné a rozhodně nečekané. Ardbeg 19 Traigh Bhan je nejstarší vydání v základní řadě palírny. Každý rok je nový batch a každý rok má být malinko jiný. Trojka byla lahvována loni v síle 46,2% a byla skvělá! Příjemný kouř doplnila mořská slanost, vanilka a pepř, na závěr více sladkosti s vanilkou a karamelem. Jo, tohle bych mohl pít. Díky čau!
KILCHOMAN
Tour v Ardbegu tedy předčila naše očekávání a s přiblblými úsměvy jsme opustili visitor centrum. Ne v každé palírně je možnost se najíst, přesto jsme místní truck vynechali. Řekli jsme si, že se přesuneme do palírny Kilchoman, kde je také vyhlášená restaurace. Bylo asi půl 12 a cesta do Kilchomanu zabere zhruba tři čtvrtě hodinky. Bohužel v Kilchomanu jsme neměli zamluvenou žádnou tour, protože by se prostě časově nevešla. Ve dvě hodiny už jsme totiž měli být nastoupení v Bruichladdichu. Čas v druhé nejmladší fungující palírně na Islay jsme tak chtěli strávit obědem a případně nějakým dramem. To bychom ale nesměli být tvůrci The Whisky Game. Nechci se o hře nějak více rozepisovat, ale kdo zná, ví, kdo nezná, snadno si najde. Během vývoje hry jsme v kontaktu s mnoha lidmi z whisky průmyslu i ze samotných palíren. A lidi z palíren jsou prostě hrozně milí a fajn. Stejně tak místní brand manažerka Antea Allegro. Té jsme psali, že budeme v palírně, ale že nemáme tour, protože se nám tam časově nevleze, ale rádi bychom jí alespoň pozdravili a pokecali. Sice ten den nebyla osobně v palírně, ale hned nám domluvila alespoň flight! Dle jejích slov tzv. „from the archive“. Byli jsme tedy více než mile překvapeni, když se nás po příjezdu ujala usměvavá pracovnice visitor centra a nalila nám flight 8 úžasných dramů. Nejprve jsme vyzkoušeli dva různé new maky v síle 63,5%. Jeden vypálen ze sladu, který si Kilchoman palírna sama připravuje a nakuřuje na 20PPM. A pak druhý, výrazně nakouřenější, ze sladovny Port Ellen, kde si palírna objednává slad nakouřený na 50PPM. Rozdíl byl více než znatelný. Následovala whisky Kilchoman 100% Islay Barley – whisky bez udání věku (ale bylo nám řečeno, že whisky mají minimálně 9 let), namíchaná ze 26 barelů po bourbonu a 7 buttů po Oloroso sherry, pro kterou palírna použila svůj slad (20PPM) a nalahvovala v síle 50%. Následovala Kilchoman Madeira, whisky ze sudů po Madeiře ze sladu z Port Ellenu (50PPM) se stářím minimálně 5 let a v síle rovněž 50%. Oproti první whisky mi tahle chutnala mnohem víc, ačkoliv byla podstatně mladší. Přišlo mi, že měla mnohem více vrstev, samozřejmě víc kouře a méně čerstvého ovoce, za to více koření, rozinek a čokolády. Pátým dramem byla whisky Kilchoman Loch Gorm, kterou už jsem předtím měl a která mi osobně velmi chutná. 22 Oloroso buttů, síla 46%, Port Ellen slad 50PPM a minimum 5 let v sudech. Následoval panák Kilchomanu Small Batch, pro který palírna použila 70% sudů po bourbonu, 5% sudů po Oloroso sherry a 25% STR sudů po červeném víně. Nakouření 50PPM a lahví vzniklo pouze 1260 lahví… Let nad palírnou Kilchoman jsme zakončili dvěma Distillery Exclusive whiskami. Distillery Exclusive 11y single cask, bourbon barel 55,3% a Distillery Exclusive single cask, 6 let v bourbon sudech a poté finish 7 měsíců v portském, nakonec lahvováno v síle 55,9%. A právě poslední byla whisky, kterou jsem si nakonec koupil domů. Jednak mi moc chutnala a také byla lahvována 4.5. toho roku. A 4. května mám narozeniny, takže se mi to tak celkově líbilo a byla to moc příjemná sladká tečka za místním rozjímáním.
