Festivaly, akce 2023
Whisky Life Praha 2023 - 3. a 4. 11. 2023
Letošní pražský Whisky Life je za námi. Povedl se. Za dobrý výsledek je třeba poděkovat a pochválit pořadatele (Mirku a všechny ostatní, co se na to podíleli a nejsou na první pohled vidět) a také vystavovatele, bez kterých by to taky nešlo.
Byl lepší než minulé ročníky? Já si myslím, že ano. Ale třeba má člověk tento pocit, po každé povedené akci. Na první pohled nemám pocit, že byla nějaká velká změna oproti minulým ročníkům, spíše drobnosti, ale právě drobnosti pak tvoří celek a někdy drobnost udělá ten celkový dojem. Mezi drobnosti k pochválení patří třeba dvoudenní vstupenka - díky tomu měl člověk jen jednu skleničku, což mu na dva dny stačí, nemusel platit dvě a cena vstupenky tak byla příznivější. Šňůrka na krk na skleničku - hodně užitečná věc, nosím si svojí, protože skleničky se dávaj, ale šňůrky se pak špatně sháněly. Taková maličkost a jak to udělá dobrý dojem. Skleničku ani šňůrku nevyfotím, protože jsem ji při odchodu zapomněl v šatně (jinak jsem myslím domů donesl vše). Jako největší plus, který jsem tam letos viděl bylo, že vedle odborných masterclassů byly i ty běžné pro "normální" lidi a nebyly drahé. Takže i whisky laik na ně mohl jít a neměl pocit, že je tam omylem.
A pak taky záleží na tom, jak si ten festival uděláte sami. Já se rozhodl projet všechny české, takže jsem měl docela honičku. V pátek 3 masterclassy, v sobotu 2 a ještě pokec s českou palírnou, která masterclass neměla a ten se tomu vyrovnal, takže v sobotu vlastně taky 3 masterclassy. Ale stačil jsem se mezitím pozdravit a pokecat s fůrou dalších lidí. Pátek i sobotu ještě napíšu v dalším textu. Po zkušenostech z dřívějších let, na masterclassech lehce ochutnám, abych si udělal názor a zbytek nalahvičkuju na přeochutnání v klidu doma. Kdybych vypil všechny z pátečních masterclassů, tak jen z nich by bylo 19 panáků, když si k tomu připočtete další různě ochutnané, tak bych nedopadnul dobře. Ke své radosti jsem zjistil, že jsem si zapisoval poctivě a všechny vzorky jsem schopen přesně určit.
Příští rok asi zase zvolním a víc pokecám a popiju s lidma.
Whisky Life Praha 2023 - pátek 3. 11. 2023
Českou whisky celkem dost sleduji a na letošním WLP jí byl i v masterclassech věnováno dost prostoru. A tak jsem se rozhodl, že letos to pojmu hezky česky. Na masterclassech jsem si psal stručné poznámky, ale spíše poslouchal. Větší recenze udělám v klidu doma. Nezapomínejte, že to jsou mé dojmy a názory, vy i ostatní můžou mít zcela odlišné. A to nejen na to jaké vůně a chutě tam cítím, tak i na whisky a palírny. Mobil se mi bohužel s tím studeně bílým osvětlením místnosti nepohodl a tak jsou fotky horší než bych si přál.
První masterclass s českou whisky měl Lukáš Andrlík s whisky Old Well. Z mého pohledu to byl hezký začátek WLP a dobrá whisky na úvod. Představil Svachovku a historii whisky Old Well. Připravil pro nás pět vzorků. S core jsme ochutnali: Na úvod Sherry PX Cask Finish 46,3% - klasická fajn sherry whisky, co se musí líbit většině lidí, trochu toho zamlsání hned od začátku. Následoval Kagor Cask Finish 46,3%, který po předchozí sherry nabídl trochu nezvyklé aroma i chuť, ale jak se postupně rozvinula, tak ukázala i těžší ovoce, čokoládu, oříšky a další. Porto Cask Finish 46,3% už více předvedla nakouřené a uzené ovoce, sladkost pečeného ovoce. Core řadu uzavírala Bohemian Virgin Oak Cask Finish 50,5%, která je nakouřená a přinesla uzený med, sladkost ovoce s nádechem kouře, opečené ovoce. Je taková hravá. Na závěr byla přichystána láhev, kterou běžně nekoupíte a to distillery only Sauternes Peated 51,9%, je to nakouřená whisky a tak se mi tam potkávala nakouřenost, citrusy, vinné tóny, ovoce. A jako nenapsaný bonus jsme měli Old Well Distillery exclusive 1st bourbon barrel Cask No.1 57,8%, což je whisky z prvního sudu, kterou si můžete sami stočit v prodejně u palírny (jinde ji nekoupíte). Je to v tuto chvíli vlastně nejstarší whisky z palírny a její nákup je koncipován jako zážitek.
Whisky Old Well je podle mě to nejlepší v české whisky, co tu lze koupit. České whisky a palírnám se budu více věnovat ve vlastním textu na téma česká whisky.
Dalším masterclassem byly České New Make (a spirity) z palíren Agnes, Radlík a Dlabka. Ochutnávat a hodnotit new-make (čirý destilát, který při destilaci vyteče z kotle a následně se dává do sudu - i když projde destilací, tak v sobě hodně aromatických a chuťových látek, kdyby nenesl, tak by vše chutnalo jako vodka, tedy bez chuti) a spirity (destilát zrající v sudu méně než 3 roky a nelze ho tak zatím nazývat whisky) je trochu ošemetné, nejsou to ještě finální produkty, ale současně to může výrobcům dát nějakou zpětnou vazbu, ještě před tím, než finální produkt dají na trh. Na druhou stranu, proto to výrobci uspořádali, aby se představili, ukázali kam to směřují, odnesli si pochvalné poplácání po zádech a nebo také ne.
Honza Kadlec z palírny Agnes se svým new-makem vyhrál i na letošní Pálence roku. Přinesl tam čerstvý čirý new-make, spirit zrající 4 měsíce v sudu po bourbonu a spirit zrající už delší dobu v sudech po oloroso. Když to stručně shrnu - bylo to dobrý, čirý new-make byl v pohodě, trocha kouře, prostě ok, 4měšíční taky ok a ve spiritu ze sudu po oloroso bylo už to sherry hezky znát. Je to trochu nuda, když to můžu shrnout jen do slov "máš to dobrý", ale raději nebudu mít moc co psát, než tu sáhodlouze brečet nad špatným.
Kamil Kutina z palírny Radlík je takový experimentátor, ale ještě v mezích normy. V prvním vzorku jsem cítil jablka, jak kdyby se to potkalo třeba se sudem po kalvadosu, ale mělo by se jednat o 2 a půl leté zrání v sudu po bourbonu, druhý vzorek je jeho vyhlášený čokoládový slad, který té zrající whisky dal nádech do tyčinky Kofila. Nevýhodou při ochutnávání tohodle spiritu naslepo je, že tam najdete zvláštní a jiné než běžné tóny a bez informace o sladu nevíte, zda to považovat za chybu nebo záměr. Ale whisky z toho bude určitě zajímavá, teda doufám, že víc než jen zajímavá, že i dobrá. (někteří slušněji vychovaní lidé než já řeknou o whisky, že je zajímavá, místo mého od "to fakt není dobré" až po "to je fakt hnusné"). Třetí byl spirit z mnichovského sladu (2/3 mnichov, 1/3 nakouřený slad) zrající v sudu po fortifikovaném víně. Tak ten byl prostě ok.
Matěj Houdek z palírny Dlabka sice ten masterclass začínal, ale já si ho nechal na konec. Prvním vzorkem byl dva a půl letý spirit ze sudu po bourbonu, kterému bych teda 2 a půl roku neřekl, spíše méně, v této době by se to mělo blížit k cíli a ne furt přešlapovat na začátku. Druhý vzorek měl také 2 a půl roku a zrál pouze v sudu po meruňkovici. Tenhle vzorek jsem ohodnotil pouze třemi slovy: "se posral v kině". Tohle není spirit na whisky, to je prostě meruňkovice se sladu (vlastně ani to, páč to meruňku před destilací ani nevidělo, takže vodka ze sladu ochucená sudem po meruňkovici). Ve vůni i v chuti prostě meruňkovice, i když to za půl roku bude splňovat označení whisky, tak to jako whisky chutnat nebude (i když kdo ví, věří tomu, že bude). Třetí vzorek byl čistý new-make, který mi podle poznámek připadl do kysela.
Jak to se všema dopadne uvidíme. To že mi new-make nebo spirit nechutná ještě neznamená, že z toho bude ve finále špatná whisky. Zrání dělá tu nejpodstatnější část, ale samozřejmě, že ze špatného new-maku dobrou whisky neuděláte.
Ještě si je všechny přeochutnám a uvidím zda budu psát smířlivěji nebo ještě ošklivěji.
Na konci se rozjela zajímavá diskuse na téma "česká whisky". Co je vlastně "česká whisky"? Je nějak více definována? Co by se mělo používat? Český terroir? - Tak se nad tím taky zamyslím a svůj pohled dám do posledního textu k WLP. Můžete opět očekávat román :)
Vsunu sem jednu poznámku. Něco vyrábíte, máte z toho radost, ostatní vám to chválí a pak přijde nějaký blbec (myšleno já) a řekne vám, že to stojí za pyču. To, že mě se něco nelíbí furt neznamená, že se to nemůže líbit ostatním, že se to nebude prodávat a že já budu jediný, komu se to nelíbí. Může se stát, ale zatím se na tom se mnou vždy shodlo více lidí. Už mi bylo vyčteno, že to někdy píšu (já to nejen píšu, já vám to klidně řeknu i do očí, stejně už je moje tvář natolik známá, že už se nemůžu schovat ze anonymní učet na internetu, pokud si něco myslím, tak to napíšu i řeknu) až hnusně a že si neuvědomuji, že to ostatní může ranit až urazit. Hele, mě taky některé výrobky uráží. Ale není mým cílem někoho ranit či urazit, je to prostě můj způsob hodnocení whisky. Do určité míry je to vlastně důkaz toho, že jste stále zajímavý, protože úplně nejhorší je, když vás budou všichni ignorovat a vůbec nikoho nebude zajímat, co děláte.
Asi to ode mě občas zabolí, ale nezabolelo by víc, když bych vám řekl do očí, jak je to dobré a za rohem všem říkal (a pak i napsal) jak to bylo hrozné. Já chápu postoj některých - dobré chválíme a o špatném mlčíme - nechtěj/nemůžou si to s ostatníma rozházet, ale pak přemýšlím, zda mám vlastně věřit tomu co pochválili. Já budu dál psát i se vyjadřovat jak doposud, není mým cílem nikoho urážet a pokud se vám můj styl nelíbí tak to číst nemusíte. Nebudu se učit psát tak, abych něco zkritizoval, ale tak aby se to náhodou někoho nedotklo, nevzal to osobně. Prostě dáváte produkt na trh, tak počítejte s pochvalou i kritikou. (Vzorky whisky, které na trhu ještě nejsou, teprve zrajou apod veřejně nehodnotím, pokud se tak nedohodneme.)
Budu si muset udělat seznam, koho a z jaké palírny jsem ještě neurazil, nenaštval, abych to napravil a dotyčný se necítil ochuzený.
Sérii masterclassů uzavírala ochutnávka whisky Martin's Barrel, což je palírna zajímavá tím, že má lepší new-make než whisky. Zvolili cestu, která nevedla k dobrému výsledku. A to je právě jedna z těch záludností výroby whisky, i když vypálíte dobrý new-make, tak to neznamená, že budete mít na konci dobrou whisky a na to si bohužel musíte počkat pár let. Ale musím je ocenit. Uvědomují si, že jejich whisky není zrovna česká špička, bohužel ani český průměr a chtějí s tím něco dělat. Nechali si ze Skotska přivést další sudy a budou se učit a snažit se sudy experimentovat, současně letos změnili druh kvasinek a způsob kvašení. Líbí se mi, že neustrnuli na mrtvém bodě (byť to zvenčí tak vypadalo) a snaží se pozvednout kvalitu a jméno své whisky. Ač z mých recenzí vypadá, že je nemám rád, tak já proti těm lidem nic nemám a fandím jim, aby se to povedlo zlepšit, jen mi fakt nechutná ta jejich současná whisky.
Masterclassem provázeli Pavel Weiss z Premier Wines & Spirit a Martin Fried z palírny Blatná. Skoro všechny jejich whisky, které měli připravené jsem už dříve ochutnal (od té poslední mám vzorek) a svůj názor napsal, ale chtěl jsem si i poslechnout jejich prezentaci a další informace. Whisky jsem při tom samožejmě také ochutnal. Začínalo se s B.Barrel New Make 45%, což je jejich nakouřený new-make, najdete tam i ovocné tóny, nakouřený slad a v základu je ok. Další byla uvedená před necelým rokem a tu jsem zatím nepil. Martin´s Barrel 3letá 60% celkem fajn kouřově zavoněla, postupně se tam přidávalo dřevo až začala dřevnatět, v chuti mi přišla ostrá chuť dřeva, ale ne klasická dřevitost. Další byla Martin´s Barrel 3letá 53% z roku 2021 mi přišla ostrá, dřevitá, tříslovina, no prostě průser. A uzavírala to nynější aktuální Martin´s Barrel 5letá 43,3% a u té je nejzajímavější to, že i když ty mladší v sudové síle nebyly chválené, tak byly výrazné, ta pětka je kouřem obalená prázdnota.
Jejich masterclass začínal ve 21 hodin, takže se dá představit, kolik toho koluje v žilách na jeho konci okolo 22 hodiny. Takže pánové měli smůlu a dostali tak čtvrt hodiny zwhiskovaného a upřímného Komárka. Můžete je politovat, já bych je taky politoval, ale vzhledem k tomu, že mě čeká přeochutnání, tak lituju sebe. Doufám, že až se příště potkáme, tak se už nebudeme bavit o tom, jak se to nepovedlo, ale o tom, jak dobře se to vyvíjí a kam to směřuje.
Whisky Life Praha 2023 - sobota 4. 11. 2023
V sobotu jsem pokračoval v české vlně, ale už to bylo časově o něco klidnější a tak jsem na nějakou chvíli zakotvil u stánku Diageo a jejich letošních Special Releasů. Příjemné to bylo, jak pitím, tak i společností lidí.
Sobota byla vlastně plná uvádění nových whisky na trh. Na všech třech masterclassech. Některé z nich už koupíte a některé si ještě budete muset počkat, ale do konce roku by snad měly být.
První sobotní českou masterclass měl Michal Marešovský a věnovala se whisky Prádlo z palírny Prádlo. Někteří (včetně mě) si už mysleli, že tato značka zmizela v propadlišti dějin a časem se na ni mlčky zapomene. Dobu mezi první ukázkou této značky a uvedením na trh využili k doladění láhví, které se vzhledově dost povedly, přípravě prezentace a uvedení na trh. Na masterclassu měl Michal dva velké a zajímavé hosty - master distillerka Kristína Demelová a ředitel sladovny Bruntál Pavel Vavřík (konečně jsme se potkali i osobně). V první části nám Pavel Vavřík vysvětlil základ výroby sladu pro whisky, jeho sušení i nakuřování. Musím říct, že by dokázal zajímavě povídat celou dobu a mohl by mít svoji vlastní masterclass (jen otázka, kolik by nás přišlo). V druhé části se Michal věnoval whisky Prádlo. Začínalo se new-makem, který mi přišel trochu do ostra a lehce do kysela, ale jinak taková celkem ok klasika. A pak přišla na řadu aktuální novinka a to 10leté Prádlo 43%, které je finishované v sudech po portském. Celou whisky od vůně až po dokončení se nese výrazné dřevo, sice se to snaží těžší ovoce zachránit, ale tenhle boj se dřevem prohrává. Když jsem si pak čuchnul k prázdné skleničce, tak se mi vybavily dřevěné piliny po řezání mokrého dřeva na cirkulárce a ještě chvíli zůstalo vlhnout na zemi. Tady by skoro mohli mít reklamní slogan: "Chcete ochutnat dřevitou whisky aniž byste platili velké peníze za předraženou padesátiletou? Tak zkuste tu naší." Tady se to nepovedlo a překvapuje mě, že se neplánovaně získaný čas nevyužil k vylepšení té whisky. Jenže při hledání procent na láhvi jsem narazil na zajímavý kód - L21348, že by klasika? lahvováno 2021 a 348. den, tedy 14.prosince 2021 ? Ale to přece neměli láhve. Zase se v tom začínám nějak ztrácet. Další byla 18letá Prádlo 42,7% Oloroso Sherry Finish. Tady bylo znatelné sherry a ovoce a ve vůni působila přijemně a dobře. V chuti to bylo trochu zklamání, tam mi zpočátku přišla prázdná a naředěná, pak to začala v chuti dohánět, zovocněla, trocha čokolády ale i hořkosti dřeva, dokončení zprvu vypadalo krátké a prázdné, ale pak začalo dlouho doznívat sherry a čokoláda. Celkový dojem nebyl špatný, ale osmnáctka by už měla být trochu vyspělejší. Uzavírala to 30letá Prádlo 43,7%. Měl jsem u ní strach, že nás převálcuje totálním dřevem, ale spíše trochu nudila svojí nezajímavostí. Vypadala mladší. Opět je mám na přeochutnání v klidu, tak uvidím, jak se moje dojmy budou lišit od těch rychlých z WLP. A ještě musím pochválit klíčenku ze sudu, to je zajímavý nápad a lidem přiblíží svět whisky zase o něco více.
Druhou sobotní českou masterclass měl Mirek Motyčka se svým Gold Cockem, chtěl jsem říct - se svojí whisky Gold Cock. Začátek patřil uvedení na trh whisky Gold Cock Blended 42%. Whisky je to dobře pitelná, jen nad ní nesmíte moc hloubat, pak už se vám ovocnost začne měnit v new-makeovou mladost. Je to taková odlehčená desítka. Ovšem taky není určená k hloubání, ale k popíjení. U grilovačky, při pokecu mezi pivama, tak aby jí pili i newhiskaři. A tady si myslím, že by potenciál mohla mít, jak svou chutí, tak svojí cenou. Další byla rovnou dvojička whisky, obě byly destilované v roce 2016, zrály ve stejných sudech vedle sebe a po nějakých šesti letech je od sebe rozdělili. (To zní jak romantický příběh.) A tady na letošním WLP se opět setkaly. Jedna si ve svém sudu zraje stále, druhá ovšem už 4 měsíce finishuje v sudu po víně Rioja. Takže jsme si mohli porovnat vliv finishe a je tam znát, že to víno tu whisky zaobluje, ovšem i ta bez finishe byla dobrá. Člověk by je bral klidně obě (mám matný pocit, že se něco říká o snech a o dvojčatech). Té první bysme se měli i dočkat. Další byla ukázka budoucího Gold Cock Wine Brandy Finish. To minulé mě moc nenadchnulo, tohle mi přišlo vyzrálejší, v chuti nádech vínovice a také trpkosti a kyselosti jablek. A na závěr tu byl budoucí Gold Cock pro Black Stuff opět finishovaný po Pinot Noir, který byl prostě dobrý, zralé ovoce, zralý ovocný kompot, vinné tóny a vše hezky zabalené.
A můj třetí sobotní "masterclass" byl jen můj. Z českých whisky na letošním WLP mi už chyběl jen Jura Omelka z TOSH Distillery a jeho whisky King Barley a Lafayette. Tady jsme si také odbyli několik premiér a současně derniér, protože ty láhve King Barley z malých soudků už jsou vyprodané. A tak jsme je ochutnali, přivítali a zase se nima rozloučili. Poznámky z toho nemám, ale ještě si je v klidu orecenzuju, navzorkoval jsem, co se dalo. Podívali jsme se taky na Lafayette. Ten základní je líbivý, pro popíjení bez hloubání, když začnete hloubat, tak si ten pocit rozbouráte. Silnější je hlubší, ale zase silnější a navíc není cenově moc dostupný. Pokud se ten základní postupně s navýšením produkce dostane s cenou dolů, tak by to mohl být další stupeň v poznávání světa české od začínajících whiskařů po konkurenčním blendu. Poznámkovat budu až doma, protože tady jsme se věnovali ochutnávání a hlavně povídání. Proto to označuji za svůj třetí masterclass české whisky. My jsme se s Jurou kdysi viděli jen krátce a můj dojem z něj a z jeho vystupování nebyl nejlepší, musím říct, že po sobotním pokecu se vše změnilo. Máte před sebou chlapa, který má nadšení a vizi, jak to chce udělat, jak vyrábět, co se ještě zlepší, jak rozumně využít lokálně dostupné suroviny a zdroje, ale současně to s nima nepřehnat. Prostě musí to být dobrý a bude dobré, když lokální. Ne že to musí být tvrdě lokální a bylo by dobré, kdyby to bylo i dobré. A tím, že člověk při takovémto pokecu popíjí, ale spíše vnímá a sleduje, co se mu říká, tak si jen pamatuji, že co jsme ochutnal, tak mi přišlo dobré a jsem do zvědav, jak to uvidím doma v klidu. Díky žádným poznámkám se na to i těším.
Letošní Whisky Life Praha 2023 se mi fakt líbil, skvěle jsem si ho užil a ani za ty dva dny jsem nestihnul všechno, co jsem mohl. Ale nelituju toho, protože vše se stihnout nedá a u ničeho jsem neměl pocit, že by bylo lepší, kdybych to vynechal a získal tak čas na něco jiného. Všem, co jsem slíbil, že se pak stavím a už jsem nepřišel slibuji, že to zkusím příští rok a nebo ten popříští určitě napravit.
Tak díky a zase příští rok :)
Česká whisky? Česká whisky!
Na Whisky Life Praha 2023 padly po degustaci zajímavé otázky: Co je to česká whisky? Jak si představuje českou whisky? Jak je definována? Česko - terroir?
Nejdříve, co na to říká zákon.
Vyhláška Ministerstva zemědělství č. 45/2000 Sb.
§ 16 - Pro účely této vyhlášky se rozumí:
v) whisky neboli whiskey - destilát vyrobený destilací obilné nebo kukuřičné zápary nebo zápary ze směsi obilí a kukuřice, vzniklé zcukřením zesladovaného nebo nezesladovaného obilí nebo kukuřice nebo jejich směsi, diastazou sladu, s přídavkem nebo bez přídavku přírodních enzymů, a následným kvašením účinkem kvasinek, a který zrál minimálně tři roky v dřevěných sudech o objemu nejvýše 700 litrů
§ 18 - Označování:
(3) Výrobek lze označit jako
a) whisky nebo whiskey směsnou nebo blended whisky (whiskey), pokud se jedná o whisky vyrobenou smísením dvou nebo více polotovarů whisky, které splňují podmínky podle § 16 písm. v); jako sladovou nebo malt whisky (whiskey) je možno označit whisky vyrobenou pouze ze zesladovaného obilí nebo kukuřice,
b) "Bourbon", pokud se jedná o whisky vyrobenou ve Spojených státech amerických podle příslušných předpisů,
Příloha č. 8 k vyhlášce č. 335/1997 Sb. - Fyzikální a chemické požadavky na jakost
whisky:
Obsah etanolu v obj.% v hotovém výrobku nejméně: 40
Obsah etanolu v obj.% v polotovaru destilátu: méně než 94,8
Tak to máme méně přísné než skoti, nemusí to být dubový sud, stačí dřevěný. Ale chrání nás třeba před whisky z ječného chleba. Neřeší ovšem označení česká whisky a tak česká whisky může obsahovat odpovídající destilát vyrobený i v jiné zemi (podle mě i směs odpovídajícího místního a dovezeného destilátu). Vyřešila by přísnější regulace těchto věcí něco? Podle mě ne. I kdyby se whisky vyrobená smícháním místního a dovezeného destilátu (nebo jen dovezeného) nesměla jmenovat "česká whisky", ale jen "whisky", tak tam bude napsáno "whisky" a další text v češtině a pro běžného konzumenta to stejně bude česká whisky. To je stejné jak s japonskou, když je tam napsáno whisky a rozsypaný čaj, tak je to stejně pro většinu lidí japonská whisky. A to navíc podle mě je, protože je z Japonska, ale není to "Japanese whisky", což už je určený pojem, ovšem jen pro ty, kteří ho chtějí dodržovat.
Zákon to tedy neřeší. Tak čím by měla být definována "česká whisky"?
Pokusím se nejmenovat palírny, ale i tak si myslím, že je bez problémů poznáte :)
Máme tu sice pár sporných značek, ale ty se pohybují mimo naše preference. Jedna se chlubí nejstarší palírnou, označuje se pouze jako whisky, na etiketě ovšem o destilaci nepíše nic, pouze o zrání a druhá se dokonce označuje jako "original czech highland whisky" destilovaná v nejmenovaném lihovaru v Bavorsku. O dalších aktuálních podobných "českých whisky" nevím. Budu doufat, že podobné se nám tu rozrůstat nebude.
Když to vezmu z opačné strany kvality, tak tu máme taky jednu, co je některým zastáncům českého terroir trnem v oku. Destilují v Čechách, ovšem slad berou ze Skotska, berou slad používaný skotskými palírnami. Je ovšem ten "skotský" slad čistě ze skotského ječmene? Zas tak jistý bych si tím nebyl, řekl bych, že bysme se při hledání lehce dostali až do kontinentální Evropy. Český ječmen tam asi nenajdeme, ale kdo ví.
A když zůstaneme v první trojce, tak tu máme dva zástupce, kteří se nám už tomu českému terroir blíží více. A oba oživili známou českou starou značku. Mirek bere slad z české sladovny v Bruntále a zraje v českých sudech. Jura to asi z hlediska českého terroiru dotáhl nejdále, ječmen mu roste skoro za palírnou, používá také českou sladovnu v Bruntále, české sudy a řeší jak rozumně využít české sudy, co zbývají českým vinařům. Jenže oba finishují i v zahraničních sudech po zahraničních destilátech. Takže by se nakonec nevešli do čistě striktního pojmu "česká whisky".
A je to vlastně problém? Je problém, že jedni berou slad ze Skotska? Je problém, že finishují v sudech po cizích vínech apod? Nemyslím si. Skotská whisky podle mě definuje standard kvality se kterým budeme, my pijáci a pijavice whisky, srovnávat ty ostatní. Přece se nebudeme srovnávat s Bangladéší a plácat se po ramenou, že máme lepší whisky než oni. Když už to někdo dělá dobře a fakt dobře, tak proč se od něj nepoučit a nesnažit se vyrábět stejně kvalitní produkty jako on. Neříkám stejné, říkám stejně kvalitní. A tak jeden se blíží svému vzoru a druzí dva tvoří český terroir. Mirkova má jasný styl a charakteristuku, drží kvalitu a Jura k tomu má dobře našlápnuto, jen prostě začal později.
Ovšem u některých z toho zbytku mám někdy pocit, že by rozhovor s nimi měl začínat:
Chutná vám skotská whisky?
Pili jste ji někdy?
A pili jste někdy to svoje?
A zkusili to porovnat se skotskou whisky?
Fakt vám připadá, že to dosahuje podobných kvalit?
Jistě, začínají, učí se. Nikdo učený z nebe nespadnul. Ale není třeba začínat vymýšlením kola, ani tím, že já jsem jedinečný a místo kol budeme u aut používat čtverce. A když vám jízda nebude připadat pohodlná, tak vám řekneme, že nechápete náš jiný přístup. Skoti vědí, proč některé části výroby dělají všichni skoro stejně, protože v tom nikdo nic lepšího zatím nevymyslel. Tak se neupínejte na to slovo zatím, nejdříve zvládněte umění základní výroby až po zrání a pak můžete zkoušet, zda se to nedá vylepšit.
To samé platí u těch, kteří se do světa české whisky chystají vstoupit. U Kamila a Honzy strach nemám, ti přistupují k whisky s pokorou, chápou preference pijáků a pijavic a snaží se přijít s něčím, sice se může (ono i musí, když by bylo všechno stejné, tak to nemá smysl dělat) trochu odlišovat, ale bude se držet charakteru, který ze světa whisky známe.
A u některých mám pocit, že se snaží šokovat a doufají, že tudy vede cesta. Jako jeden nejmenovaný mladý muž, co se snažil šokovat ginem, až se tak nějak z určité části nejen whisky světa vyšokoval ven.
Fakt tu není tak velká česká hrdost, že všichni budeme pít zcela 100% českou whisky zrající v českých sudech po českých pálenkách jen proto, že je 100% česká a při její výrobě nebyl žádný zahraniční dekadentní vliv. Taková hrdost je tu jen při mistrovství světa v hokeji a to ještě musíme vyhrávat. Každej správnej blbeček, má na autě pár vlaječek. A ani při tom to nebudeme pít.
Bohužel tu mám občas pocit, že se blížíme k německému a rakouskému modelu - kdo má do prdele díru a palírnu ovocných pálenek, tak pálí whisky. A když k tomu ještě přidáme sebevědomí, že jsme země whisky zaslíbená, protože umíme slad a sladinu na pivo a pálit ovocné pálenky, tak to může skončit špatně. Ale taky nemusí. Máme tu příklady palíren, které chápou rozdíl mezi ovocnou pálenkou a whisky a vyrábí velmi dobrou whisky. A taky palírny, kde to dobře nedopadlo.
Ač se to nezdá, tak já všem českým výrobcům držím palce. Ať se jim to daří co nejlépe, ať se poučí z toho, co se nepovedlo a zlepšují se. Pro nás pijáky bude dobré, když budou šlapat na paty první trojce, protože to bude znamenat, že mají dobrou whisky a všichni se budou snažit dále zlepšovat, aby si udrželi místo vpředu. Když se budou přetahovat o poslední tři místa (bohužel tu neexistuje sestup a vyřazení), tak to bude smutný pohled.
A abych těm na chvostu aspoň něco dal, tak tu mám jeden nápad na text na zadní etiketu: "Tohle, že je whisky? Tenhle chlast? Vždyť křiví ústa a láme vaz!"
Dávám to volně k dispozici, ale ještě to raději proberte s autorem původní neupravené verze.
Úplně se mi nepodařilo udržet původní myšlenku textu a ještě mám pocit, že přeskakuju z jedné na druhou, ale snad je to čitelný. Třeba to někdy napíšu znovu, jinak a lépe.
Myšlenku uložím i v textu o české whisky.
Královna je mrtvá - sláva nové královně ! Jak dopadnulo předávání koruny ?
Z FB ze skupiny Whisky CZ/SK od Zdeňka CZ ze 7.11.2023:
"Ohlédnutí dopředu" za pražským whisky festivalem WLP. Proč příště přijít ?
Toto je report pro ty, co se nestihnuli účastnit, aby už příště mohli :)
Účastníci festivalu nadšeně sdílejí fotky a zážitky. Máme ve skupině ale členy, kteří nechtěli nebo nemohli přijít. Zkusím jim pomoci hledat odpověď na otázku: má smysl za rok přijít? Nemůžu obsáhnout všechno, jen přidat nejzajímavější postřehy na to, co se může opakovat i příště.
Na začátku festivalu byla Marta, která ho organizovala první dekádu, letos převzala korunu Mirka Kverková (pod křídly Fous Spirit). Měli jsme očekávání i obavy, ale můžeme být vděčni, že Mirka našla odvahu se pustit do takhle velké akce. Za mě velká pochvala. Výborné jídlo i pití (na žízeň) nedošlo ani v pozdních hodinách, barely s vodou zdarma byly stále doplňovány. Narostl počet vystavujících i zahraničních hostů, takže jsme mohli zažít spoustu řízených ochutnávek (mastercass) pod vedením vzácného hosta. Zvýšilo se zastoupení v sále i na ochutnávkách českých whisky producentů, což byla pro domácí fanoušky možnost hodně srovnávat. Akce přilákala spoustu fanoušků i profesionálů, a tak jsme mohli krásně podiskutovat a třeba spolu i nesouhlasit. Novinkou byla zlevněná 2-denní vstupenka a prakticky přívěšek na skleničku, kterou účastníci "fasovali" zdarma při příchodu. Ani v pozdních hodinách ji tak unavený fanoušek neztratil :)
Může se to zdát samozřejmostí, ale pro mě ne. Žádný účastník neztropil opileckou ostudu. Holt whisky holdují jen gentlemani. A také whisky lady, jak píšu na konci.
Během festivalu se přihlásil jubilejní člen naší skupiny Whisky CZ/SK. Už je nás rovné dva tisíce a jubilantem je Milena Malá, aktuálně vedoucí jedné ze spousty kamenných prodejen Global Wines. GW se prezentoval letos vlastním stánkem a myslím, že to bylo poprvé. Ale můžu se mýlit.
Kdo nechyběl na whisky "parketu" ?
Samozřejmě oba giganti. Diageo prezentovalo svoji vlajkovou loď - novou řadou Spec release a ambassador značky Michal Marešovský vedl i jednu odbornou degustaci. Letošní série je hodně kontroverzní a tak diskuse o ní byla docela vášnivá. Některé kousky jdou odvážně proti zvyklostem a mě osobně vůbec nevadí, že se na hodnocení s některými kamarády vůbec neshodneme. Znáte to klasické, jeden je unešený a druhý naopak :)
Pernod Ricard zase přijel s odvážným exponátem, který jste možná zahlednuli v televizi. Vystavoval mimo jiné exkluzivní luxusní blend v ceně 600 000 Kč. Obdivuji odvahu Zdeny Kortis, že si troufnul odskočit na vedení řízené degustace a opustil ji. Já bych ji celou dobu objímal :)
V blízkosti velkých hráčů a největších gigantů nezapadnuli ani menší vystavující, kteří přivezli o to větší nápady a nadšení. Marek Lopko rozšířil tradiční nabídku Michel Couvreur whisky o nádherné kousky od nezávislého bottlera Signatory ve verzi Cask strength, takže jsme mohli diskutovat co je neznámá kráska "Unamed Islay" ve věku 30 let či se pokochat 32-letou Clynelish ještě ve starém stylu, Petr Křenek dovezl do Prahy poprvé kouřové verze Glenallachie a mohli jste i ochutnat, Hedonisti nabízeli širokou kolekci netradičních nebo překvapujících lahví, neboť se umí šikovně přehrabat v široké nabídce zajímavé whisky za zajímavou cenu a nejsou svázáni věrností k jedné značce.
Česká whisky se také hojně prezentovala a tradiční osvědčení hráči zanček jako Gold Cock či Old Well doplňovala plejáda menších producentů. Premiéru na festivalu měla reinkarnovaná značka Prádlo, fungující pod křídly Stock a měla dokonce samostatnou řízenou degustaci. Podrobné zhodnocení českého snažení i trápení určitě sepíše Petr Komárek (tedy já, zde na WOL).
Všimli jste si, že letošní rok je rokem nástupu ženského elementu? Lady organizuje whisky festival, lady se přihlásí jako jubilejní člen skupiny. Letos jsme objevili (trochu se zpožděním) Stephanie McLeod, dámu, která získala titul Master blender roku a přinesla ho i palírně, kterou zastupuje. Privátní degustaci Dewar´s chystáme v nejbližší době. Zastíněna nepřehlédnutelným nadšením Patrik Tutsch, založila nenápadná další členka Tereza Zapletalová šikovnou fb skupinu na sdílení vzorků, bezpečnou pro hlavní skupinu Whisky CZ/SK.
Je vůbec ještě whisky svět chlapskou doménou? A je to dobře nebo naopak ?
Pište názory pod tento příspěvek.
Je vůbec někdo, kdo to dočetl do konce ?
Ozvěny z Whisky Life Praha 2023
Koukám do svých poznámek a současně přeochutnávám (v tomto případě z domácích zásob).
První masterclass, kterou jsem v pátek navštívil, měl Lukáš Andrlík s whisky Old Well.
Začínali jsem s Old Well Sherry PX Cask Finish 46,3% - příjemná sherry whisky. Hned ve vůni příjemný čokoládový zákusek s oříšky, rovnou k zakousnutí. Kandované ovoce. Příjemně působící whisky, která zaujme na první očuchání. V chuti se ukáže čokoláda, sladkost zralého ovoce, příjemné oříšky. V dokončení podobná v chuti, kdy čokoláda nejvíce doznívá v závěru. Není to světoborná whisky, ale je to dobře udělaná sherry k popíjení a whisky mlsání (to je pochvala, kdyby to náhodou někdo nepoznal). Druhou byl Old Well Kagor Cask Finish 46,3%, ten díky znatelnému kouři v pozadí ukázal jiné vůně i chutě. Ve vůni sladká těžká ovocnost, současně vlhké dřevo a závany ovocného kouře. Po předchozím sherry mlsání to pro někoho mohlo být zklamání, ale zase hezká ukázka rozdílu mezi různými whisky a díky lightly peated stále dostupná i pro začátečníky. V chuti ovoce, lesní ovoce, ostružiny, v pozadí čokoláda a pak i lesní med, občas si štípne ještě nezralou ostružinou a vše má lehce, ale jen lehce opečený nádech. V dokončení se přidá ještě lehké dřevo. Třetí byla Old Well Porto Cask Finish 46,3%, zde už je znatelnější těžší kouř společně s těžším ovocem, máte pocit větší hutnosti té vůně a současně se drží při zemi. Samotná nakouřenost je znát, ale stále neválcuje, lehká uzenost, těžší vůně sladkosti opečeného ovoce. V chuti už je kouř znát, opečené ovoce, uzený med, sladkost ovoce, trochu těžší plné ovoce, které postupně pohlcuje tu úvodní nakouřenost. V dalších doušcích ji člověk až tak výrazně nevnímá, ale stále je nepřehlédnutelná. V dokončení sladkost zralého ovoce, tmavá čokoláda a nádech uzeného medu. Core-range uzavírala Old Well Bohemian Virgin Oak Cask Finish 50,5%. To je taková hravá whisky s vůní uzeného medu, sladkostí zralého ovoce a lehkým kouřem. V chuti krásný uzený med, opečené ovoce, oříšky, marcipán, perník. V dokončení hřeje nakouřený med, hřeje a současně hladí a přidá se perník s marcipánem. Byl to dobrý průřez jejich core-range a mám pocit, že si tady každý musí vybrat tu, která mu bude chutnat. Některým třeba i všechny.
Jako pátá a tedy zajímavost na konec byla psaná Old Well Sauternes Peated 51,9% ze série Distillery only, kterou koupíte pouze v palírně (a mám dojem, že už možná ani nekoupíte, ale nevím a na eshopu to vidět není). Ve vůni je příjemná nakouřenost s vinnými tóny, sladkost s kyselostí nezralého ovoce, citrusy, ale taky tam občas probleskuje mladost. V chuti sladkost zralého ovoce s lehkou vinnou trpkostí a kouřem, který to vše obaluje a urovnává, sladkost až do uzeného medu. V dalších doušcích ta uzenost dominuje více, lehce uzený slad, oslazený uzeným medem a sladkostí ovoce. Uzený med hezky hladí. V dokončení doznívá ovocný kouř, ořechy, nakouřené víno. A jako bonus, o kterém jsme předem nevěděli byl Old Well Distillery exclusive 1st bourbon barrel Cask No.1 57,8%, tedy whisky ze sudu číslo 1, kterou můžete zakoupit pouze na prodejně u palírny. Vlastně ji ani nemůžete klasicky zakoupit, ale musíte si ji napřed stočit do láhve. Slovo "musíte" není to správné, můžete si stočit, je to totiž koncipováno jako zážitek, whisky si sami stočíte do lahvičky, nadepíšete a nalepíte etiketu a okolkujete. Tohle prostě přes internet ani přes eshop neuděláte. A tady jsme ji měli možnost ochutnat bez toho, že bychom museli někam jezdit. Ve vůni je zprvu dost znát, že byla dlouho v sudu a je tam výrrazné dřevo, když se jí nechá čas, tak přes dřevo se začne ukazovat vanilka s bonbonovou sladkostí. Přidává se sladkost ovoce v dřevěné míse (to dřevo ve vůni stále zůstává). V chuti ovocnost, slad, vanilková sladkost, dřevitá štiplavost. Shora vanilková sladkost hladí, zdola dřevo lehce štípe, postupně jako vanilkové rohlíčky, ale chybí jim hladivost a takové to rozpadnutí v puse. V dokončení doznívá ovocnost a mnou neoblíbený nádech bourbonu.
Tyhle whisky bylo možné ochutnat i na stánku palírny, samozřejmě i celý core-range a pár limitek, ale tyhle (i ostatní se série distillery only) mi tam přišly jako největší zajímavost. I když jsem dost ovlivněn tím, že ze základní (core + limitky) produkce palírny jsem pil skoro všechno.
Můj druhý páteční masterclass byly České New Make (a spirity). Tři české palírny na letošním Whisky Life Praha 2023 představili jak vypadá jejich whisky cesta. Zatím jsou kousek za startovní čárou, jejich budoucí whisky je zatím pod zákonem, ještě nedosáhla svého věku. Ne že by bylo v rozporu se zákonem ji pít, ale nazývat ji whisky by už v rozporu bylo. Bohužel se tu u nás tak nějak uchytilo - vše pod 3 roky stáří nazývat new make. New make je čirý destilát, který vytekl z destilačního zařízení a ještě nezrál v sudu. Je tedy čirý, ovšem i tak plný různých vůní a chutí. Není to vodka, která má chuť, až když ji člověk zvrací. A od té doby, co se new make dostane do sudu, než dosáhne minimálního věku whisky je spirit. A tak jsme tu měli alespoň jeden new make (z devíti vzorků). :)
Pořadí si tu udělám svoje a komentáře budou vycházet z mých poznámek z WLP a součásného přeochutnávání vzorků, co jsem si přinesl domů.
Hodnotit čisté new make jsem se ještě nenaučil a už vůbec odhadnout, zda z něj bude dobrá whisky nebo ne. To že mi new make (spirit) chutná nebo ne, ani zdaleka neznamená, že mi bude nebo nebude chutnat whisky z něj. Zrání v sudech ho může vyzdvihnout až k nebesům nebo také srazit tam, kam slunce nesvítí.
První z vystoupivších byl Matěj Houdek z palírny Dlabka. Já začnu tím nejmladším, což je tříměsíční spirit (podle mých poznámek, pokud správně chápu poznámku 3m). Ve vůni lihová ovocnost do meruněk a přijde mi tam citrusová kyselost. V chuti se mi ta kyselost ukazuje více v kombinaci se sladem. V dokončení se slad ukáže opravdu hezky, konečně dostane prostor a hezky se rozvine. V chuti mě moc nenadchnul, ale dokončení měl hezký. Další byl dva a půl letý spirit ze sudu po bourbonu. Ve vůni se trochu tluče dřevo a alkohol, působí to dost mladě. Není to výrazně dřevité, ale moc dalšího tam nemám. V chuti podobné, mladá vostrost, z toho stříká new make na všechny strany. Kde nic není, není ani dokončení. Na 2,5 roku mi to přijde strašně mladý a nevyzrálý, jak spíše vyjetý sud. Podle mě z toho za dalších půl roku tento sud dobrou whisky neudělá. Třetím byl dva a půl letý spirit, který zraje celou dobu v sudu po meruňkovici. Ve vůni krásně zralá lehce rozmačková meruňka, ze které kapou sladké kapky. V chuti meruňka chytá trochu obilné tóny, ale furt je to krásně sladká zralá meruňka. V dokončení zcela nepřekvapivě meruňka s trochou alkoholu. V prázdné skleničce jsem se těšil na doznívající vůni, ale tam už ta meruňka přezrála, šťáva z ní se vpíjí do dřeva a to začíná být trochu cítit. Je fajn občas zaskočit na festival pálenek. Ale já jsem na WLP a tohle je budoucí whisky. Se posral v kině? I finish po meruňce je celkem průšvih, prostě to začne jít někam jinam. Tohle se pohybuje na hraně kuriozit a zajímavostí typu "podívejte se, jak se nám to nepovedlo". Prý to z toho dozraje do whisky. No jsem zvědav, doufám, že dostanu ochutnat.
Druhým, kdo šel s kůží na trh byl Honza Kadlec z palírny Agnes. Jejich láhve nesly označení On the road ... na začátku cesty ke kvalitní české whisky, kdy ještě ani o whisky nemůže být řeč, můžete ochutnat destilát, který věří, že jednou dobrou whisky bude ...
Jako první jsme zkusili opravdu new make o síle 61,5%. Ve vůni takovej klasickej surovej new make, řekl bych nakouřená ovocnost, je to silný, je to surový, ale působí to hezky čistě. V chuti podobné jak ve vůni, surové, čisté, kouř je tam jasně znát, ohořelý papír a dřevěné třísky z podpalování ohně, sladovost v pozadí. V dokončení ohořelé dřevo s trochou shořelého ovoce. V chuti se mi to fakt líbí a můj vnitřní pionýr s odznáčkem "mladý pyroman" radostně poskakuje. Další byl starý 4 měsíce o síle 61,5%, které strávil v sudu po bourbonu. Tohle je ve vůni takovej klasickej nakouřenej mladej spirit, který už dostal od sudu základní zaoblení a nakouřené dřevité ovoce v pozadí. V chuti se potkává hořkost sudu, nakouřené ovoce až do kysela, ohořelé dřevo a i zbytky toho ohořelého papíru. V dokončení ještě k tomu trochu zemitosti. Celkově fajn, ale tak jako zajímovost vlivu sudu. Je to dobrý, ničím to až tak nezaujalo a ničím to nevadilo, takže na mladý spirit dobrý. Uzavíral to spirit zrající v sudu po oloroso o síle 58,5% (stáří nevím). Tady už je vůni znatelné sherry, mladost se tam potkává se sherry kombinující čokoládu a kyselost oloroso. V chuti podobně jak ve vůni, znatelné příjemné sherry a dravá mladost. V dokončení vynikne ta čokoláda, ovocná zralost. Zatím je to dost ostré, ale z toho vypadá bude hezká sherry whisky a současně sherry nepřebitá. Ještě trochu dozrát, zaoblit a mezi českými by se nemusela ztratit.
Trojici uzavíral Kamil Kutina z palírny Radlík. První vzorek má za sebou dva a půl roku v sudu po bourbonu, ve vůni taková klasická vanilka, trochu dřevo, postupně mi tam nabíhá kyselost jablek. V chuti tu kyselost jablek mám výraznější, celkově je trochu ostřejší a štiplavější. I v dokončení nádech těch jablek je. Není to jak po calvadosu, ale prostě nádech jablek mi tam připadá. Hele nevím, moc mě to nevzalo, ale současně tam není co by extra vadilo. Další byl onen vyhlášený čoko slad. Ve vůni fakt ne, působí sice plně, ale tak trochu zatuchle, pak se tam vyprofiluje vůně něčeho ze zahrady (tím nemyslím hovno), když prostě mezi kytkama to jedna výrazná silně narušuje (nedokážu ten dojem překlopit do přesnější kytky). V chuti je lepší, linou se tam různé chutě s nádechem čokolády, kafe, ale furt hledáte co to je, když vám někdo napoví, že Kofila, tak to je to správné přirovnání. Jakmile si ty chutě trochu více srovnáte, tak se ta kofila líbí čím dál více. Potřebuje ale nápovědu, jinak člověk neví, zda je to divné nebo záměr. Na etiketu fialového mouřenína? V dokončení víc zčokoládový. Na jednu stranu nevím, na druhou si myslím, že je to škoda zamíchat do jiné whisky. Třetí byla z mnichovského sladu (2 díly mnichov, 1 díl nakouřený) a ze sudu po fortifikovaném víně. Ve vůni je trochu zvláštní nakouřený slad s vinnými tóny a postupně se mi více zvýrazňuje vinná kyselost. V chuti je to klasický mladý spirit s vinnou kyselostí i ovocnou sladkostí. Působí živě a celkem bohatě, jako ok.
Tady mám trochu strach, aby to nedopadlo tak, že tě budem všichni podporovat v experimentech, abychom viděli a zkusili, co udělá který nápad/slad/sud/ a kdo ví ještě. Tvé nadšení tomu dodá ty další body navíc, prostě v palírně to vždy chutná lépe. Ale experimentální whisky si pak občas někdo koupí jako zajímavost. Napřed práci a pořádnou whisky a pak zábava, experimenty a hraní si.
Po své pouti po českých spiritech si připadám, jak ten poutník
Jde poutník cestou necestou
Jde odtamtud až tam
A nikdo neví odkud a nikdo neví kam
Cestou světem i duší svou déšť ho provází
Ani neví co hledá a přesto nachází
A den za dnem dopadá jak rány palicí
On na zítřek si připíjí jen prázdnou sklenicí
Zem se třese jak jde jedna rána za druhou
Zase půjde spolu s deštěm někam za duhou
S nadějí
Třetí páteční masteclass byla whisky Martin's Barrel. Masterclassem provázeli Pavel Weiss z Premier Wines & Spirit a Martin Fried z palírny Blatná. Ty lidi jsou sympatičtější, než jejich whisky, ale s aktuálnám vývojem věřím tomu, že tam možnost zlepšení je, protože základ (new-make) není špatný, ale ty sudy jí podle mě více berou než dávají. Při psaní budu přeochutnávat donesené vzorky a psát si větší poznámky teď v klidu doma. A přidám si jeden bonus navíc z domácích zásob, co na masterclass nebyl. A trochu si přeházím pořadí podle doby lahvování.
Začínalo se s B.Barrel New Make 45%, což je jejich nakouřený new-make. Ve vůni sladkost nakouřeného sladu, lehce osmahlé ovoce a samozřejmě new-make. Celkově ale vůně ok. V chuti kouř a nakouřený slad, pak obilnost a pak začne jít do lihovitosti, takové trochu meruňkové lihovitosti. V dokončení travní tóny s postupným přibýváním nakouřeného oparu, který se nad tou trávou postupně převaluje. Jako new-make mi to připadá pitelný a ok. Pak přišel na řadu bonus, co na masterclassu nebyl Martin's Barrel 53% (lahvováno 3.9.2020). Aroma čistícího prostředku, spáleného plastu, lihovost s umělým nádechem plastového kanystru. Tohle je snad obarvený technický líh. Když se to nechá chvíli vydýchat (což není problém, čuchnu, napočítám do deseti než se napiju, 1 2 3 ... 9 já jsem myslel deset tisíc, tak znova), tak se tam ukáže trochu sladu, lehce nakouřeného sladu a už zase spálený plast. V chuti je to ostré, nezralé, alkoholové, nakouřené, spálený plast (méně než ve vůni), prázdné a nedobré. V dokončení ta prázdnost vynikne. Fakt jsem to polknul, ale skleničku dopíjet nebudu. 40/100 Jako další v pořadí si dám o rok starší tříletku (další už na masteclassu byly) - Martin's Barrel 3letá 6.2018/9.2021 53%. Ve vůni je dost dřeva a tříslovin, ale spíše jako výluh, než dřevo ke žvýkání. Když se ještě nechá vydýchat, tak dřevo ustoupí a potkává se mi tam slad, lehká nakouřenost, uzené meruňky, vesnická zemitost z pole. Mladost je z toho cítit, ale po vydýchání nestříká na všechny strany. V chuti se opět ukazuje prázdnota obalená kouřem, nakouřený slad, ovocnost, trochu do meruněk a trochu do new-maku. A chvílema to působí divně ochucený new-make. Celé to ale v chuti působí prázdně a nařaděně, první dojem by trochu agresívní, ale pak se to srovnalo do plochosti. V dokončení se konečně ukáže více ten nakouřený slad a kouř, ale stále rámuje tu protékající prázdnotu. Žádný zázrak, ani se mi to nechce dopíjet, ale i tak musím říct, že velký posun vpřed oproti tříleté z roku předtím. 56/100
Teď přijde na řadu jejich stávající core - Martin's Barrel 5letá 6.2017/9.2022 43,3%. První dojem z vůně není špatný, ovšem je do té chvíle, než si čuchnete. Jemné kouřové aroma dostane napřed trochu vanilky a pak trochu spáleného plastu. Když se ještě trochu vydýchá, tak se tam ukáže i sladká ovocnost, lehce opečené meruňky, lehce nakouřený slad a dvě připálené petky. První dojem z vůně není moc dobrý, pak se zlepší, ale když se začne moc hledat, tak se to zase začne zhoršovat. V chuti začla krátkou sladkostí, ale pak začne dominovat spálenina, přidá se sladovost, opálené dřevo, ohněm připálené ovoce. Jenže pak se všechno nějak rozplyne a je z toho tekutá prázdnota s nádechem sladiny obalená kouřem. První dojem v chuti je nic moc, člověk to má chuť hned polknout, aby se toho zbavil, když cvhíli vydrží, tak se dojem zlepší, ale pak se odkreje prázdnota pod tím. Dokončení už jen stejně pokračuje, odešlo nic a zůstal lehký závan kouře. Celkový dojem je takový prázdný. Není to vlastně ničím dobrý a není to vyplivávací, balancuje to na hranici dopít/nedopít skleničku, ale spíše nedopít, to "nic" nepřesvědčí, proč bych to měl udělat. 59/100 Uzavřu to láhví lahvovanou koncem roku 2022 - Martin's Barrel 6.2019/12.2022 60%. V prvním dojmu celkem voní, vanilka, ale pak začne dřevnatět. Trochu se to srovná a je to dřevo s vanilkou a meruňková ovocnost, kouř je tam spíše lehčí s ovocnou sladkostí. S vydýcháním se zlepšuje a dojem není špatný. V chuti krátký sladký úvod, ale pak začne působit ostře, hořkost dřeva s vanilkou a postupnou ovocnou sladkostí, ale ta hořká štiplavost to dost přebíjí. Postupně opečené ovoce a stálý tón dřeva (není výrazně dřevitá, ale dřevo je tam cítit) a štiplavost trochu ustupuje. V dokončení dřevitá suchost, jak kdyby se mi tam udělal dřevěný lehký povlak (opět to není výrazná dřevitost, ale dřevo je tam cítit), pak chytne tóny opáleného dřeva. Celkový dojem není úplně negativní, ale pozitivní také ne. Oproti ostatním se posunula z kategorie nikdy více, přes raději už znova ne, do kategorie dalo se, ale nevidím důvod proč znovu. Sklenku ale dopiju. 65/100
Ty vzorky měly vzestupnou tendenci, jenže odrážet se ode dna je vždy jednodušší. Vlastně by mě zajímalo, proč mají vzestupnout tendeci. Poslední vzorek už nabourává dřívější můj názor, že mají new-make lepší, než finální whisky. Doufám, že to takto bude pokračovat a nebudu už příště muset předem bát, když mě bude čekat tato značka.
Těma masterclassama ty dny utečou strašně rychle. Prohodíte někde dvě tři slova a už utíkáte na další. Teda alespoň mi to tak občas připadá, ale díky těm dvou dnům jsem stihnul ochutnat i něco dalšího. Baví mě recenzovat, ale nejraději v klidu doma, takže když jsem s někým popíjel panáka na místě, tak jsme se bavili spíše o té whisky a nebo o něčem jiném, ale opravdu jsem nevytahoval notýsek a nepsal si zápisky. Prostě jsem si jen užíval tu chvíli s dobrým pitím v dobré společnosti. A tak to vše zastoupí pouze dvě whisky, které si tu mohu i přeochutnat (děkuji).
U Petra Pulkerta a jejich stánku s The Whisky Game jsem měl možnost ochutnat Bruichladdich 11letá 2012 Red Wine Cask 27.2.2012/15.5.2023 60,8%, která zrála v sudu po francouzském červeném víně z oblasti Rhony a jedná se o stáčení pro Alkohol.cz. Chce chvíli vydýchat. Ve vůni mě zaujala čokoláda, přidává se k ní ovoce, nasáklé dřevo sudu, až trochu kořenitost ovoce, asi trochu do měruněk, čokoláda postupně ustoupila do pozadí a dominanci převzalo koření a ovoce. Stále se postupně vyvíjí. V chuti opět čokoláda, karamel, ovoce, oříšky, možná trochu do lesního ovoce, lehce pepřovitě štípe. Je bohatá, člověk má plnou pusu chutí. V dokončení ovocnost, postupně až do přezrálého ovoce, trochu dřeva, karamelu, odeznívá hezky pomalu. 86/100
U Martina Kozubíka na stánku Gold Cocku jsem ochutnal pár Kavalanů a teď si přeochutnám Kavalan Solist Fino Sherry Cask No.FI130522040A Cask Strength 58,6%. Aroma příjemně intenzívní a přitom jemné a celkem hladivé, těžší kandované ovoce v čokoládě, hebkost, která vás praští přes nos, postupně těžší pomeranče, trochu dřeva s medem. Blbě se mi popisuje, ale líbí se mi, prostě si ho člověk musí užívat jako celek. V chuti ovocno-čokoládová (tmavá čokoláda) sladkost, kořenitost až do pikantnosti, současně trochu suchosti, pak začne více čokoládovět, sladce ovocnět, pikantnost pomine a spíše příjemně hladí a rozmazluje chuťové buňky. Dokončení se nese v duchu chuti, přidá se tam trochu dřeva, prolétly mi tam máslové sušenky. Dlouho doznívá. To se mi fakt líbilo, je to spíše na skleničku za odměnu než na denní popíjení, díky své výraznosti si zaslouží pozornost. 88/100 To mi připomíná, že tu mám ještě další Kavalany na ochutnání a přeochutnání. Už se těším.
Dalším dobrým místem pro zastavení, kde se mi líbilo, byl stůl Diageo a jejich letošní Special Releases. Nejen dobrá whisky, ale i dobrý společnost Michala Marešovského a Jakuba Slánského (doufám, že jsem správně přiřadil jméno). Whisky byla dobrá, ochutnal jsem tam postupně všechny, jen mám trochu pocit, že od "Special Releases" bych čekal víc, než jen "special" cenu. Asi nejvíc se mi líbila Clynelish 10letá, kde mě zaujala voskovost, Singleton 14letá a Glenkinchie 27letá se obě hodně dobře pili, Talisker po portském nebyl špatný, ale přišlo mi, že Talisker Port Ruighe byl zajímavější (jsme si tam i porovnali Talisker SR2023, Talisker 10letá a Talisker Port Ruighe), Lagavulin 12letá po tequile mě moc nezaujal, spíše trochu zklamal, mám dojem, že už jsem pil lepší Taliskery i bez označení "special", Oban 11letá po rumu u mě trpí tím, že finishe po rumu moc nemusím a Mortlach tím, že prostě s těma novějšíma verzeme Mortlachu jsem se ještě furt nějak nesešel a Reseisle 12letou si teď nevybavím, takže nezklamala ani nenadchnula. Ale furt to bylo natolik dobrý, že mě tam u stolu budete mít příští rok znovu.
Vím, že je tam dost míst a lidí, kde jsem řekl "já se stavím" a už jsem to nějak nestihl. Ale nebojte, příští rok si u vás vyberu i toho letošního panáka. :)
Prvním sobotním českým masterclassem byla palírna Prádlo. Letošní Whisky Life byl jejich vstup na český trh. Michal Marešovský nám představil jejich současnou produkci a nechal nás nahlédnout do blízké budoucnosti.
Jako první jsme ochutnali New-make. Moc mě nezaujal. Ve vůni klasicky ovocný new-make s postupných nádechem do kyselosti citrusů. V chuti ovocnost a následně výraznější kyselost až pepřovitá štiplavost. Pak přišla na řadu jejich největší novinka a to Prádlo 10letá Port cask finish 43%. Ve vůni dominuje dřevitost, výrazná vůně čerstvě nařezeného čerstvého dřeva, postupně se mění v zatuchlou dřevitost s občasnými tóny těžšího zralého ovoce. Celkově to dřevitost dost přebíjí. V chuti opět dřevo, až svíravé dřevo, postupně přibude trochu ovocnosti, která se to snaží zachránit, ale začne kysnout do kysela a dostane se do nakyslého ovoce a dřeva, které to zase začne přebíjet. V dokončení opět převážně čerstvé dřevo a až úplně v závěru se ukáže trochu přezrálého ovoce. Když jsem si ještě čuchnul k prázdné skleničce, tak mám dojem čerstvých navlhlých pilin ležících po cirkulárkou po řezání čerstvého vlhkého dřeva. Celkově je strašně dřevitá, hořkost s svíravost čerstvě nařezaného dřeva, není to moc příjemné, ani se to nechce dopíjet. To se fakt nepovedlo a ten finish už to nedokázal zachránit, ani zjemnit, ani přebít. 56/100 Lehkým náhledem do blízké budoucnosti byla Prádlo 18letá 2002 Oloroso sherry cask finish 42,7%, ta navazuje na dříve uvedenou sedmnáctiletou a ještě zatím není na trhu. Ve vůni příjemné sherry, zralé ovoce, tmavá čokoláda, sladkost hutného medu. Vůně je příjemná a slibuje fajn sherry whisky. Chuť je oproti vůni zklamání, ve vůni slíbí něco jiného, než pak dá v chuti. V chuti přijde trochu úvodní sladkosti a pak spadne do takového prázdného dojmu, ve kterém se najde trochu zralého ovoce a trochu čokolády, ale působí naředěně a prázdně, máte pocit, že jste se napili málo a chutě se nedokážou projevit. Dojem prázdnoty se trochu snaží napravit dřevitá hořkost, která se po chvíli ukáže, je jí víc než prvních dojmů, ale nenapraví nic. Při dalším doušku, když se trochu vydýchá, tak působí jako lehká sherry whisky, ovšem ničím moc zajímavá, taková jen lehce ochucená. V dokončení nejdříve působí prázdně a trochu dřevitě, pak se ukáže slabé doznívající dokončení sherry, kandované ovoce a čokoláda. Tady celkové hodnocení hodně kazí ten rozdíl mezi vůní a vzbuzeným očekáváním a nevýraznou chutí. Nějak není žádný moc důvod se k ní vracet. Na osmnáctku působí strašně nevyspěle, nepůsobí mladě, ale nevyspěle. Na diskotéku by jí asi pustili bez ukazování občanky, ale nemohla by si tam zrovna vybírat. Jiní umí i s podstatně mladší předvést více muziky. 69/100 Uzavírala to Prádlo 30letá 1989 43,7%, což je vlastně přejmenovaný Hammer Head. V prvním dojmu mám ve vůni bourbonový nádech, umělou sladkost a dřevo. Když se nechá vydýchat, tak výraznost bourbonu i umělé sladkosti ustoupí a více se tam projeví zralá ovocnost, trochu koření, zemitost a možná lehký nádech sušenek. V chuti působí bohatěji než ve vůni, vanilka, příjemné koření, ovocnost do jablek a postupně se přidá lehce ohořelé dřevo. Do dokončení přenese chuť a mám tam sušenky, koření, vanilku, doznívající ovocnost. Mám pocit, že tato whisky využila čas mezi WLP2019 a WLP2023 k obroušení dřevitosti, ale obrousila tím i to ostatní. Asi to bylo k lepšímu, jenže v tomto věku se už těžko někam formuje a směřuje. Vyzrálou třicítku si fakt představuji jinak, už umí správně předvést své zkušenosti, uhání svět na komplet a komplexnost. A tady je ten celek takový unavený stářím a už trochu za zenitem. 72/100
Celkový dojem nemám moc dobrý. Láhve jsou hezké (blbě se z nich nalejvá), balení taky, ale ten obsah za tím pokulhává. Celkově mi ta řada navíc přišla nesourodá. Když jsem doma doplňoval informace k palírně, tak mi došlo proč. 30letá je z destilace z roku 1989, kdy výroba whisky v palírně končila. 18letá je z víceméně jednorázové destilace v roce 2002. A 10letá je z obnovené destilace od roku 2010. Po dřevitosti u 10leté jsem se bál, jak na tom budou starší a nebyly tak dřevité, protože jsou z jiné výroby. No, nějak nevím, prostě mi ta základní desítka připadá jako průšvih, když ochutnám desítku, tak určitě nebudu mít pocit, že chci ochutnat i ty starší a dražší. Jsem zvědavý, kam jim směřuje aktuální produkce, zda si toho jsou vědomi a dočkáme se z mého pohledu lepší whisky a nebo, to co já považuji za chybu, je ve skutečnosti záměr a budoucí profil palírny.
Druhou sobotní českou masterclass měl Mirek Motyčka se svojí whisky Gold Cock. Začátek patřil uvedení na trh whisky Gold Cock Blended 42%. V aroma ovocnost, rozkvetlý sad, sladkost ovocného dřeva, celkem příjemné, při větším zkoumání se tam ukazuje mladost. V chuti ovocná sladkost, lehce uzený med, zralé ovoce, při větším zkoumání se mladost ukazuje nepřehlénutelně, ale spíše meruňkovostí new-maku, pokud člověk nepil new-make, tak to spíše vyhodnotí jako další ovocnost, což je vzhledem k cílovce dobře. Dokončení rychle odezní, zůstane dojem ovocnosti a trocha pálivé kořenitosti, prostě kohoutí ocas. Celkově to působí jemně, ovocně a příjemně, není to na dlouhé zkoumání, pak už se tam mladost začne projevovat více a více. Za ty peníze povedená whisky, která může (pokud se povede reklama) konkurovat JW Red a podobným. Takový trochu odlehčený Gold Cock desítka. 71/100
A pak byly ty správné masterclassové whisky, tedy přesně, proč na takovéto akce chodit. Dva Gold Cocky 2016 Cask Strength, ze stejné destilace, stejný typ sudů, vedle sebe, ale jen má za sebou čtyřměsíční finish v sudu po Rioja a druhý je bez finishe. V poznámkách nemám, zda říkal, že je to z nakouřeného sladu, ale to je vlastně jedno. Začal jsem s tím bez finishe: Ve vůni lehkou kouřovou uzenost, sladkost zralého ovoce, mně se to líbí. V chuti je ostřejší než ve vůni, ovocná ostrost až trochu do pepřovitosti, ale stále uvolňuje další ovocné tóny, pepřovitost poleví a v puse se rozlévá sladkost zralého ovoce s lehkou kouřovou uzeností. V dokončení doznívá chuť. Působila ně mě celkem dobře a plně, nepřišla mi tam mladost, kterou jsem si spočítal. Dobře pitelný GC i bez finishe. A teď tu s finishem. Tady tu ovocnost zabalují a zaoblují vinné tóny, trochu lehkého uzeného kouře a postupně mi začíná trochu kyselatět. V chuti nastoupí ovocnost, doplněná lehce nauzeným ovocem a vinným nádechem, který z ní tahá další ovocnou sladkost. Působí ovocně, zaobleně a celkem fajn. Dokončené v duchu chutě. Za sebe musím říct, že ta bez finishe byla ostřejší, ale jinak se mi asi líbila víc, mě tam to víno trochu ruší, ale ta s finishem byla zase zaoblenější. Obě určitě ok a dobré. Toho finishe se prý dočkáme.
A pak byly ještě další dvě okénka do budoucnosti. Gold Cock 2008 Wine Brandy finish. Tahle potřebovala trochu vydýchat, ale stejně se mi moc neotvírá. Mám tam ovocno-dřevěnou zatuchlost. V prvním dojmu v chuti ovocná ostrost až pepřovitá pálivost, ale zjemňovaná asi vinovicí, postupně se začne zaoblovat. Při dalším doušku mi tam vynikne trpkost a kyselost jablek. V dokončení mi ta trpkost zůstává. Mě nezaujala ni ta minulá Wine Brandy a ani tahle. A uzavíral to Gold Cock pro Black Stuff, dnes už víme, že to byla Gold Cock 24letá Single Cask 3.1999/11.2023 60,9% k 20. výročí The Black Stuff Irish Pub & Whisky Bar. Chce vydýchat. Pak se mi tam začne uvolňovat těžší ovocnost ze spodu dobarnovaní sladkostí přezrálého ovoce, postupně ale dále zjemňuje a mám pocit čokolády a těžšího vína. Působí silně, ale i hladivě. V chuti uzrálý ovocný kompot, sladkost ovoce a šťávy z ovoce a při tom její hutnost, lehká kořenitost, kandované ovoce v čokoládě. V dokončení mi doznívá zralé ovoce s trochou čokolády a lehkou vinnou trpkostí (nevadící trpkostí). Celkově příjemně bohatá whisky a dobře se pije.
A sobotní večer mi uzavřel pokec s Jurou Omelkou z palírny TOSH Distillery, při kterém jsem ochutnal jak Lafayette, tak i King Barley. Ještě jednou děkuji za navzorkování, protože tam by bylo škoda dělit pozornost mezi informace a whisky, takhle jsem mohl poslouchat a při tom ochutnat, ale nemusel jsem si psát poznámky. Byl to takový můj šestý soukromý masterclass.
Začnu tou mladší, což je: Lafayette 43%: V prvním dojmu z aroma mladost. Když odvane tak se ukáže příjemná vůně zralého ovoce, v pozadí jakoby mi sedělo opečené ovoce v dřevěné míse, ale bez kouře a opečenosti. Je taková líbivá, až snaživě líbivá. V chuti lehká, letní, zralé ovoce, potkává se mi tam zralost i lehce kyselá nezralost sladkých jablek, postupně začne převládat sladkost až trochu do čokolády. V dokončení lehce vlhké dřevo, přezrálé ovoce, ale v dojmu spíše dozvuk sladkého přezrálého ovoce. Celkově není moc hluboká, takové svěží letní líbivé pití pro bezmyšlenkové popíjení, k tomu by ale musela být tak za půlku ceny. Není na dlouhé zkoumání, ostatně k tomu není určená, jinak se ta líbivost, snaživá líbivost stane vlezlou líbivostí. Než jsem sečetl body, tak jsem zapomněl, jak chutnala, jen mi tam doznívá lehká ovocnost. Ale nepilo se to špatně. 71/100 A samozřejmě došlo i na silnější verzi: Lafayette Cask Strength 62%: Sudovka potřebuje více vydýchat, je od prvního dojmu mohutnější a i tam mladost v úvodu je znatelnější. Je to základní Lafayette na steroidech, vše je tam větší a mohutnější. Vůně zralého ovoce, v pozadí dřevěná mísa. Už si jde více za svým, nesnaží se tolik zalíbit, ale prostě to tam silou ukáže. V chuti je víc znát mladost, ty vyšší procenta jí zvýraznily, ale pak vyvalí to zralé ovoce, sladkost ovoce, opět se tam trochu potkává sladkost s kyselostí ovoce a i ta čokoláda se na konci objeví. Je hodně podobná základnímu Lafayettu, ale nemá tu lehkost, má ovšem výraznost a větší mohutnost. V základu se doplňujou, tohle je pokračování pro ty, co jim zachutnala základní, těm co ne, pro ty je to škoda. I když mohutnější, tak stále nehluboká, pro popíjení fajn, na dlouhé zkoumání ne, tam je opět poznat ta mladost, na jednu stranu svěžost a na druhou trochu nezralost. Prostě když lovíte mezi mladejma, tak to může být fajn letní zážitek, ale zralost od toho čekat nesmíte. 75/100
V palírně ovšem nedělají jen výše uvedenou whisky, ale jako prémiovější, déle zrající a z nakouřeného sladu whisky King Barley a na stánku bylo možné ochutnat celou řadu a to včetně té, která v té době ještě nebyla v prodeji. No vlastně žádná z nich nebyla v prodeji, buď byly všechny vyprodané nebo ještě nešly do prodeje. Bylo možné tam ochutnat od prvních dvou z roku 2020 - Virgin a Marsala až po čerstvě uvedené Moravian virgin oak a Port cask, zakončit pak ještě neuvedenými Quarter cask a Bourbon cask. King Barley Moravian virgin oak 46%: V prvním dojmu aroma dřevo, postupně dostává obrysy ovocného sadu s lehkým zemitým trochu nakyslým kouřem. Lehká kyselost ještě nezralého ovoce se mísí s postupně se zvýrazňujícím kouřem. Trochu vlhký ovocný kouř a ovocnost. Pak se začíná vracet dřevo sudu, je třeba přestat čuchat a začít ochutnávat. V chuti úvodní sladkost zprvu lehce nauzený med přejde do sladkosti opečeného ovoce, obilný slad, ovocný kompot a trocha skořice. V dokončení doznívá skořice, lehce ohořelé dřevo a opečená ovocnost. Nic tam na mě nepůsobilo rušivě ani mi nic nevyčnívalo, přišla mi chuťově dobře srovnaná, v puse příjemná, ale moc si nepamatuju. Jako fajn popíjení, působí plným dojmem, ale trochu zapomenuto. 77/100 A druhou dnes (v době psaní textu) ochutnávanou je King Barley Port cask 46%. Tady se ve vůni hned potkává kouř s těžším zralým až lehce přezrálým ovocem, ovocná sladkost, kouř se stále více prosazuje, až k zapálené sirce a přehoupne se k ovoci s tmavou čokoládou. Je to takové živé, chvílema nekonzistentní, ale zajímavé a líbí se mi to. V chuti trochu ztrácí za živostí vůně, ale stále příjemné zralé ovoce v kouřovém nádechu, tmavá čokoláda, zvyšuje se sladkost ovoce, opečené ovoce, oříšky. V dokončení lehká hořkost ořechů, opečené ovoce, trocha spáleného dřeva v popelu s trochou ovocné sladkosti. Celkově povedená whisky, nejvíce mě zaujala ve vůni, v chuti mi chyběla větší hutnost, ale dobře se pila a zanechala dobrý dojem. 81/100 Do textu jsem si vybral tyhle dvě, protože vyšly začátkem listopadu. Na ostatní se taky brzy podívám a napíšu.
Oddělení značek King Barley a Lafayette byl dobrý nápad. King Barley jasně patří do první trojky české whisky, jen je škoda, že je ho zatím tak málo. Od těch prvních plnění to je velký krok kupředu. Líbí se mi Jurův přístup, od "local", kdy mu ječmen roste skoro za palírnou, až po stavbu kompletní palírny. Jsem rád, že jsme se konečně v klidu potkali, měli čas a že jsem měl možnost ochutnat vše co zatím vyrobil. V první trojce budeme mít dobré whisky a každou zcela s odlišným charakterem, což je dobře a tak se budou spíše doplňovat, než si konkurovat.
Samozřejmě přeju i ostatním, aby "bojovali" také o umístění v první trojce. Znamenalo by to, že tu máme dost různých výborných whisky.
A tím končí ozvěny z letošního Whisky Life Praha 2023.
A jedno video za odměnu, pokud jste dočetli až sem.
Není ode mne.
