» praxe » bodování whisky
Bodování whisky
Bodovat nebo bodovat whisky? Kdysi mi to přišlo zbytečné, že ty body nevyjádří to samé co recenze.
Po roce bodování zjišťuji, že jsem měl začít dříve. Nedávno jsem v diskusi o desetiletém Ardbegu z různé doby lahvování mohl říct, jak to vidím já, jaké mám pořadí. Bez bodů bych to nedal.
Zpočátku musí člověk na bodování myslet, dneska už to jde skoro samo a zvládám to stejně jako poznámky i během ochutnávky.
...........................
Při hodnocení whisky se často setkáte také s bodovým hodnocením whisky.
Zatím jsem ho nepoužíval, ale vážně o tom uvažuji. A tak tento text je takové přemýšlení nahlas, které mně pomůže srovnat si myšlenky a současně se třeba bude hodit i někomu dalšímu.
Navazuje to na text Pití, degustování a hodnocení whisky, kde jsem se více věnoval i hodnocení whisky. Občas z něj něco použiju, občas se na něj budu odvolávat a finál pak zase přidám do něj.
Učím se bodovat - díl první
Než začnu bodováním, tak trochu úvod o hodnocení whisky.
Pijeme whisky, chutná nám, jinak bysme jí nepili. Líbí se nám na ní její rozmanitost, že žádná whisky nechutná stejně. A abychom se v tom vyznali, tak si píšeme poznámky a tu whisky hodnotíme. Určitě je dobré si psát poznámky hned od začátku i když zprvu budou jen velmi stručné, občas jen chutná/nechutná. Čím víc se tím propíjíme, tím více ve whisky nacházíme vůní a chutí, takže poznámky jsou stále podrobnější. Cítíme tam ovoce. Dobrá poznámka, jenže ovoce je strašně moc druhů a chutí, takže to brzy chceme upřesnit. Jaké ovoce? Třeba jablka. Ale všechna jablka přece nechutnají stejně. Profíci v jabkách začnou vypisovat i odrůdy. Na jednu stranu fajn, poznámky si píšeme pro sebe. Na druhou stranu, po určité době se přestaneme stydět a podělíme se o své dojmy i s ostatními. Ostatní ale nejsou profíci přes jabka, takže jim to moc nepomůže. To je podobné jako když tam cítím "buchty od mojí babičky". To je ale úplně na prd. Nikdo další buchty od mojí babičky nejedl a já si vlastně vůbec nepamatuju jak chutnaly, ale přesto je tam cítím. Ono to celé vlastně není o přesném popisu chutí, ale o tom, co nám ta chuť připomíná. A to je strašně individuální.
Ale tím se člověk nesmí nechat odradit. Všechny recenze, které čtete jsou subjektivní. A tak je vlastně v pořádku, že kombinace vůní každému může připomínat něco jiného. Jak si s tím ale má poradit člověk, který s whisky začíná? Doporučil bych kombinaci dvou věcí. Jednat různá kolečka vůní/chutí, popisy vůní/chutí, která to za vás nevyřeší, ale mohou napovědět ve chvíli kdy člověk prostě neví "něco mi to připomíná, ale nemůžu si vzpomenout co". Tomu jsem se více věnoval v textu o hodnocení whisky. A když už tam něco najdu, tak si to pak můžu porovnat s ostatníma. Nesmí se ale zapomínat na to, že to každému může připomínat něco jiného, ale může to člověku pomoct nalézt to slovo/přirovnání, na které si nemohl vzpomenout. Není dobré číst cizí (i svoje) recenze předem, protože pak už jsem ovlivněn tím, že vím, co bych tam "měl" najít.
první diagram ve větším rozlišení, druhý diagram ve větším rozlišení, čtvrtý diagram vpdf k vytištění.
A tak se nelze divit, že se prostě často neshodneme. Tomuto tématu se věnoval i Jirka Šinogl ve své prezentaci Babylónská věž:
Na druhou stranu na některých vůních/chutích bysme se shodnout mohli. Protože můžeme vycházet z velmi podobného základu. Tím myslím třeba sherry.
Jak rád říká Marek Lopko: Ty v tom cítíš jasnou sherry?
Jo jo, cítím tam jasnou sherry.
A pil jsi vůbec sherry?
Ne, nepil.
Jak ji tam tedy můžeš cítit?
Ono, když se řekne sherry, tak to může být třeba Oloroso nebo také Pedro Ximenez a nebo Amontilado a další. Určitě doporučuju některé z nich ochutnat, minimálně Oloroso a PX. Dá se to brát jako taková kotva.
Když se ale vrátím k té první části textu, tak se vlastně shodneme, že se neshodneme.
Má tedy má smysl vůbec psát recenze? Určitě má alepoň pro sebe. Má je ale smysl zveřejňovat? Já si myslím, že má. Můžou pomoci ostatním třeba při hledání pojmenování, na které si nemohli vzpomenout. Pokud se s někým shodnete, že většina whisky, která chutná jemu, chutná i vám, tak se podle jeho recenzí můžete také trochu řídit. I když spíše v tom, že je šance, že když mu to chutnalo, tak vám bude taky.
Já třeba svoje recenze nepřepisuju, ale připisuju. Když piju nějakou whisky a mám náladu psát recenzi, tak ji napíšu znovu a přidám k té minulé. A taky se občas stane, že se dost liší od té předchozí. Ty dojmy ovlivňuje hodně věcí a tak vlastně nevím, která je ta "správná". Ta první nebo ta druhá? Ta lepší nebo ta horší? Třeba jsem byl předtím ovlivněn něčím, díky čemu jsem ji vychválil/zkritizoval a teď jsem neovlivněn. A nebo třeba obráceně.
Z diskuse na FB:
dotaz do pléna: píšete si pro sebe recenze?
má smysl dávat ty recenze do světa?
a proč?
proč většina ty recenze do světa nedává?
(to není výtka, spíš by mě zajímalo, proč nás tu píše tak málo)
píšu pro sebe, občas napíšu veřejně, ale hlavně pro sebe, veřejně píšu body na WB. Proč je nedávám? je to jednoduché, recenze si píšu ručně do knížky a přepisovat je do digitálu a ještě nekam postovat stojí víc času než vypít tu whisky :) ano sem stará škola, knihy se nezbavím :)
recenze si pisu poctive na papirky, ale proste nejsem tak vyrecny v popisu jak ty, tak by to bylo dost nudne
já recenze píšu a zveřejňuju. Je to hlavně pro mě, když potřebuju, tak vím, kam rychle šáhnout a nemusím přehrabovat deset notýsků z whiskyfestivalu. No a když to někomu jinému pomůže, tak to je pak už bonus. Navíc mi to vyhovuje víc než bodování, kde jsem se dodnes nějak mentálně nepřenesl přes stobodovou stupnici.
Já vidím mnoho důvodů proč recenze nezveřejňovat i zveřejňovat. Když píšu sám pro sebe, tak si píšu jen tasting notes, pokud se rozhodnu psát veřejně, tak hledám větší smysl než jen napsat něco, co třeba je už mnohokrát podobně všude možně. Takže vlastně nechci obtěžovat. Kdokoliv se mě zeptá na názor na libovolnou whisky, co jsem pil, bez váhání poskytnu, ale sám od sebe sdílím buď názory na něco, co třeba mnoho lidí nepilo, abych inspiroval k ochutnání nebo popostrčil k nákupu a nebo sdílel nějaký dojem, který většina lidí mít autenticky nemůže. A nebo spojím recenzi s nějakým příběhem.
Opačně jako čtenář mám radost z každé jedné recenze - od úplného začátečníka nebo zkušeného whiskaře, amatéra i profíka. Vše má svou váhu a smysl.
Učím se bodovat - díl druhý
Potřebuju vlastně vůbec bodovat, když si píšu recenze?
Teď jsem našel jednu láhev v akci za dobré peníze, uvažuju, že bych jí koupil. Už jsem ji pil, tak kouknu do své recenze a podle toho se rozhodnu.
Ve vůni sladová až medová sladkost, pomeranče, čokoláda. V chuti sladká, pomeranče, čokoláda, lehké dřevo v závěru. Dokončení se nese v duchu chuti, v závěru pak sušší.
A teď nevím. Mám ji koupit nebo ne? Chutnala mi?
Tak ke svým recenzím připisuji i celkové hodnocení a protože ani u toho občas nemám pocit, že je to vypovídající, tak občas přidávám i přirovnání.
Jenže i ta přirovnání naráží tak nějak na přírodní vývoj, kdy člověk nechápe, jak se z takového andílka mohla stát taková kráva.
Kdyby se mě někdo zeptal: Už jsi pár stovek whisky ochutnal, jaké máš pořadí dvaceti nejlepších?
Tak mu řeknu: Dej mi týden, projdu si recenze a pak ti dám odpověď. No a pak ho pošlu do háje, protože bych to dohromady nedal.
Asi by se nějaké to bodování hodilo.
Určitě stačí jednoduché. Budu je známkovat jako ve škole. Jednička nejlepší a pětka neprošla.
Nebo že bych hvězdičkoval (bodoval)? Pět je nejvíc a nejlepší a jedna je nejhorší.
U jedné whisky jsem teď našel "2", ale vůbec není špatná, dal bych jí tak 4 body (hvězdičky). Vůbec nevím, proč má 2 body.
Už vím, to nejsou body, ale známka - dvojka.
Známkování není dobrá cesta, bodování bude lepší.
Teď to na jedné zkouším a váhám.
Je to dobré, jako není to na pět bodů, ale zase je to lepší než ta, co jsem jí dal 4 body a i o něco lepší, než ta, co jsem jí dal 4,3 bodu, tak jí dám 4,35842 bodu.
To by možná šlo, koukám, ale že moc lidí bodování 1 až 5 bodů nepoužívá.
Mám tu i čtyři, co jsem jim dal 5 bodů, protože fakt byly dobrý. Ale už nevím, kterých 5 bodů je lepších, než jiných 5 bodů.
To taky není ono.
Řešení je jednoduché. Co více bodové hodnocení. Co třeba 100 bodové. A nebo tisíc. Nebuďme troškaři - milión.
Přestanu vymýšlet píčoviny/chujoviny (vyberte se dle preferencí) a raději se podívám, jak to dělají ostatní.
Ono by to chtělo způsob, který bude pochopitelný i pro ostatní, aniž by museli číst několikastránkový text "jak boduji".
Vždyť tu mám Whisky Bibli. To je skoro svatá kniha. A nebo ne?
Je to vlastně hodnocení jednoho člověka a to může být subjektivní. Tolik whisky na jednoho člověka, to zavání týmem lidí. Jenom subjektivní? No raději v tom nebudu šťourat a nechám jí dál zapadanou prachem.
Vždyť je doba moderní a máme tu internet. A na internetu Whiskybase.
To bude to pravé. No jestli to spíše nebude totální mrdník. Ideální to není, ale používat se to dá.
Na Whiskybase se podívám v příštím díle a v dalším se snad už dostanu k tomu bodování.
Učím se bodovat - díl třetí
Whiskybase, tam je přece všechno
Jsou tam všechny láhve, fůra hodnocení a taky bodování. Už jsem skoro doma, tady se budu učit.
Fakt?
Však je to jednoduché. Mám tu láhev, vím značku, stáří je uvedeno na etiketě a protože jsem už hodně poučený piják, tak mám i bottle kód. Stačí tedy tu mojí láhev najít a budu vědět.
Sakra zrovna ta moje tam není. A to je tu skoro bambilion láhví této značky a stáří.
Je tu láhev s bottle kódem L22-8053 041 09:01 a má hodnocení 86 a pak je tu láhev s kódem L22-8053 041 13:27 s hodnocením 75, ale zrovna ta moje s kódem L22-8053 041 11:13 tu není. :(
A teď nevím, mám ji tam zadávat? No, alespoň se mi potvrdilo, jak říkají někteří, že novější plnění jsou horší než ty starší. :)
Ještě kouknu, kolik lidí kterou z nich hodnotilo. U každé je jeden. Nevadí, každý názor se počítá.
Názor, je jak díra do prdele, tu má taky každý. A většinu fakt vidět nechceme. Ale třeba táhle u té slečny, bych se na její "názor" rád podíval blíže.
U single casků a různých limitek je to o něco jednodušší, těch láhví bylo lahvováno přecejen méně, takže jich tam nebude bambilion. Teda dokud se tam neobjeví zvlášt recenze láhve 53 ze 215 a vedle toho pak recenze láhve 127 z 215.
Single Casky a další jasně určitelné láhve (tedy různé limitky, jasné edice apod) jsou většinou v pohodě a mám pocit, že to tam občas i pročišťují od duplicit a chyb.
U core-range je to bohužel horší.
(A to se zatím bavíme jen o vyhledávání.)
Když hledám třeba Glenturret 1985 od Signatory u kterého vím jak datum destilace i lahvování, procenta a číslo sudu, tak je to hračka. Sice na dotaz "Glenturret 1985" mi jich WB najde víc, ale dohledat ten správný je otázka chvilky.
Jako příklad to není úplně ideální, protože je to stará láhev a v době lahvování ještě nebyla WB, takže ji moc lidí nehodnotilo. Ale jako příklad dobře a přesně nalezitelné láhve je to dobrý.
Jenže když hledám nějakou klasickou core-range, jako třeba klasiku klasik Glenfiddich 12letou, tak už je to horší.
Našlo mi jich 95, sice píše 98, ale přimíchaly se tam 3 jiné (https://www.whiskybase.com/search?q=Glenfiddich+12-year-old). A tady se už ta informace, co chci najít hledá hůře, protože dost často vím jen, že to byl právě třeba jen ten Glenfiddich 12. Ve kterém roce plněn netuším. Dobré je alespoň znát etiketu, u dost láhví tak alespoň trefíte časové období. Někdy to chce mít i fotku té etikety, protože rozdíly bývají malé. A u některých vám nepomůže ani to.
Je vlastně důležité vědět kdy byla lahvována? Je i není. Čím déle whisky pijete, čím víc se v ní orientujete, tak tím víc si uvědomujete, že "Naše whisky je už po století stejná." je jen marketingový kec. Více jsem se tomu věnoval v porovnávání láhví - Jsou ty whisky stejné ? a v textu - Stáří whisky ?.
Zpět k té GF12.
A těch 95 nalezených whisky, jsou i další méně běžná plnění. A taky různé stáří. Hledáme tu aktuální (tedy nějakých 2022). Seřadím podle data a mám tu nějakých 8 láhví klasické GF12 40% 700ml lahvované v roce 2022 (prý, do WB to zadávají lidé sami a občas netuším, kde ten údaj vzali). Proč jich je probůh tolik, v čem se liší?
No jasně v datumu lahvování, jedna byla lahvována třeba 24.1.2022 a druhá 25.1.2022, tak je určitě důležité tam každou zadat zvlášť, aby tu přece něco nechybělo (a blbě se v tom hledalo). A taky v počtu hodnocení a bodech (bodům se budu více věnovat později). A pak je tam taky spousta láhví bez udaného data lahvování.
Když tam dá bodování jeden člověk (nebo jen pár lidí), tak je to dost subjektivní. Když už bodovalo pár stovek, tak je to průměr a s tím se dá trochu pracovat. Takže pro zajímavost počty hodnocení u těch osmi láhví: 6, 0, 1, 0, 0, 1, 3, 10.
Hm, díky, ale to je u takového core-range úplně k prdu. Já chci nějaké průměrné číslo z většího vzorku.
To mám proklikat všech těch 95 láhví a přebrat si to sám? Naštěstí nemusím, je tu i rychlý odkaz na láhev s více hodnoceními (nemám ověřeno, zda na největší počet). Ale bum a mám tu láhev se stejnou etiketou, bez uvedeného data lahvování a také se 403 hodnoceními - https://www.whiskybase.com/whiskies/whisky/206635/glenfiddich-12-year-old - vpravo dole je nyní uvedeno "Default Bottling".
No jo, ale já tu přece píšu o tom, jak se whisky mění v čase (myšleno různé roky a desetiletí lahvování) a teď se tu raduji, nad obecně neurčitou láhví. Já bych to u core-range při určení přibližné doby třeba podle stejné etikety zas tak moc neřešil. Sice láhev s datem lahvování 22.3.2022 je přesně určená, ale jedno dvě tři hodnocení o ničem moc nevypovídá (u této velké produkce). Takže si to nedělejme zbytečně složitější než to je a než to za to stojí.
Kam teda zadávat své hodnocení a svoji láhev vám neporadím. Taky s tím občas bojuju, zda si svojí láhev s odpovídajícím bottle kódem kliknout u té přesné s minimem hodnocení nebo u té "obecné" s hodně hodnoceníma.
No, bojuju s tím více, než si to zaslouží. U většiny core láhví je to jedno, sice by třeba v desetiletém období této etikety mohl být rozdíl mezi první a poslední, ale když většina zadává k té láhvi - Default Bottling, tak pro průměr bodů z většího vzorku to tam zadám taky. Tím si jí vlastně označím, že je to ta, co jsem pil. U svých recenzí ale píšu i přesnější údaje (pokud je vím). Ale u láhví, kde je stejná etiketa už 20 let, to vidím jako problém, zvlášť když mám možnost ochutnat třeba láhev z 2003 a vedle ní pak láhev 2022. V tomto případě se snažím zadávat k nějaké časově bližší láhvi, kde je alespoň několik hodnocení. Vlastně ani nevím, jak jinak. Když té starší dám 86 bodů a té novější 82, tak je to velký rozdíl. A které číslo tam pak mám zadat?
A obráceně musíte počítat s tím, že jiný hodnotící taky mohl mít jinou láhev, než u které má body. A pokud od něj získáte třeba vzorek, tak na ten odkaz na WB moc sázet nemůžete. Je to škoda, ale prostě to tak funguje. Jinak bychom se taky mohli dostat sice k přesnější láhvi, ale malému počtu hodnocení (viz o pár řádků výše).
A ještě jedna klasika - Talisker 10letá
Na WB nalezeno 262 záznamů - https://www.whiskybase.com/search?q=Talisker+10-year-old
U většiny je alespoň rok lahvování (a v něm občas chyby). Hlavně Talisker má tu výhodu, že pustupně obměňuje etikety, takže jen podle etikety určíte i období. A kombinací roku a kódu i přesné datum. První číslo v kódu je poslední číslo roku.
Jednou se se mnou někdo právě u Taliskeru dohadoval, že má láhev z roku 2005, protože je tam kód L5xxx. Pak mi poslal fotku láhve s modrou etiketou. Napsal jsem mu, že je to z roku 2015, protože v roce 2005 byla jiná etiketa. Ale stejně je prý z roku 2005, protože si ji děda tehdy přivezl ze Skotska a dobře si pamatuje, že to byla právě tato.
Do roku 2004 byla tzv "Stone" etiketa, od roku 2005 do 2011 taková "vyblitá" s ostrovem Skye, od 2012 do 2021 modrá etiketa a od roku 2021 je oranžová.
Právě u desetiletého Taliskeru je podle mě veliký rozdím mezi desítkou z 2004 a desítkou z 2022. Podle je mě je veliký i mezi modrou (do 2021) a oranžovou (od 2021). Takže tady je vhodné se fakt dívat na tu správnou, když chci informace a hodnocení také zadávat k té správné "edici".
A tady musím hodně pochválit WB - když si kliknete u jednotlivých verzí na tu "doporučovanou" verzi láhve, kde je více hodnocení, tak vám ukáže verzi se stejnou etiketou. Ne jinou verzi, kde je více hodnocení, ale tu stejnou etiketu. Předpokládám, že to funguje i u ostatních láhví, ale tady jsem si to díky více jasně rozpoznatelným verzím i ověřoval.
Ve výsledcích si taky můžete filtrovat podle Bottlera, když vás zajímají jen láhve třeba od Signatory nebo jen plnění palírny (Distillery Bottling). Případně další filtry a řazení. To nemá smysl si do detailu popisovat.
Nejsem s Whiskybase až tak velký kamarád, ale Andrejova prezentace mi ukázala jiný pohled na ní a tak se s ní asi více zkamarádím.
Jak správně zadávat nové láhve do WB taky neporadím. Ještě jsem to nedělal a účet na WB mám taky jen chvíli. A vzhledem k tomu, že se teprve učím bodovat, tak tam ještě nenajdete ani body ode mne (psáno začátkem června 2023).
K WB asi vše. Teď mě víc nenapadá. Příště se vrátím zase k tomu bodování.
Z diskuse na FB:
Osobně u těch core nehledám konkrétní láhev protože větinou neznám bottle code ale ohodnotím tu láhev nadřazenou, "mateřskou", ta má stejně nejvíce hodnocení a tak se to tam za mne hodí nejvíce :) Jinak jo, WB má své chyby, tvoří jí lidi, je to jak s tou demokracií, zatím nikdo nic lepšího nevymyslel :)
Tímhle si asi musí projít každý - jenom takový drobný hack - pokud opravdu nehledám hodně speficiký bottling day apod., doporučuji lahev hledat přes Google stylem: "Whiskybase Glenfiddich 12" Díky stylu, jakým fungují vyhledávače, tak je mi nabídnuta ta s nejvíce hodnoceními, jelikož je nejnavštěvovanější a tak ji lidi nejvíce hodnotí a... (neplatí stoprocentně, ale u obyč lahví mi to pomáhá hodně). Jinak kdo nikdy neměl otevřených 10 tabů v prohlížeči se stejnou lahví a postupně je nezavíral, ať hodí kamenem :)
Učím se bodovat - díl čtvrtý
Kdy začít bodovat?
Oproti poznámkám/hodnocení bych s tím nezačínal hned od začátku. Aby se pak člověk nedostal lehce nad horní hranici.
První whisky - Johnnie Walker Red Label - moje první whisky, fakt je to něco lepšího než tuzemák, to je prostě nadprůměr, dávám 85 bodů.
Druhá whisky - Johnnie Walker Black Label - nemám rasové předsudky, ta je fakt lepší než ten Red, dávám 90 bodů.
(A vůbec není pravda, že Black & White piju z oddělených skleniček.)
Třetí whisky - Johnnie Walker Gold Label - to není "gold" jen tak, ještě lepší, vyváženější, jasných 95 bodů.
Čtvrtá whisky - Johnnie Walker Blue Label - teď se cítím jak král, teda mám pocit, že ten panák za ty prachy nestál, ale já tomu ještě tolik nerozumím, tak dávám 100.
Pátá whisky - první single malt - Talisker desítka - no ty vole, takových vůní, chutí, vjemů, už vím, co mi celý život chybělo - whisky. Dávám 130 bodů ze sta. - ZAMÍTNUTO - Jak zamítnuto, vždyť je lepší než ta, co jsem jí dal 100 - Maximum je 100
Aha :( tak jsem asi něco dělal blbě.
Takže až budete mít něco napito, nějaké ty zkušenosti a přehled. Kdy to je? To neumím říct. Když jsem před pár lety o bodování uvažoval, tak jsem měl pocit, že na tohle hodnocení ještě nemám. Zpětně vidím, že to bylo škoda. Minimálně jsem mohl bodovat pro sebe a při nejhorším to celé smáznout a začít znovu. Už bych to měl více zažité. Díky Andrejovi za jeho prezentaci a nové nakopnutí tímto směrem.
* fakt se k tomu bodování dostanu, snad už příště *
• Co by nemělo ovlivňovat bodování.
Tak třeba čistě osobní sympatie k lidem-značce. Tenhle destilatér je dobrej, na akci mi nalil panáka zadarmo, tak mu přidám 5 bodů. Tenhle mi nenalil zadarmo, tak mínus pět (a jsme si kvit) a tohle je vůl, tak mínus deset (to jsem mu to nandal).
Exotika. Ta banánová whisky vypadá jak chcánky, ona teda i tak chutná. Ale je to exotický, celá láhev stála jak kilo banánů v sezóně. To by chtělo ocenit i bodama. Vždyť je z Banánové republiky, kde není nic jiného než banány. A armáda. A já vám říkám, že z toho zas nekouká nic dobrýho a já vám říkám, že banány teď budou zas o něco dražší. (jsem se trochu nechal unést)
Česká whisky. Jo, jasně, je naše, teda naše česká, ale to není důvod jim zdarma přidávat body navíc. Možná by jim to udělalo radost a možná pěkně naštvalo, kdyby pak zjistili, že jim sice říkáme, jak je to skvělé, ale nepijeme to, protože to není dobré. Když jdu s kůží na trh, tak bych sice rád slyšel pochvalu, ale musím akceptovat i kritiku.
Cena. To je takový těžký. Když si koupíte drahou whisky, tak očekáváte přiměřeně lepší zážitek. Čím má člověk větší očekávání, tím mu hrozí větší zklamání. A stejně obráceně, když koupíte levnou láhev a očekáváte něco podprůměrného, tak při příjemném překvapení by člověk neměl zapomínat, že hodnotí tu whisky, nikoliv poměr cena/výkon. Jo, je to občas těžké. Taky si uvědomte, že každý má cenovou hranici levné/přijatelné/drahé někde jinde. Každý asi pamatuje na svoje dávné hranice, kdy nechtěl dávat za láhev víc než tisíc, pak 1.500 atd a láhev za dva tisíce by označil za hodně drahou a očekával byl ten lepší zážitek.
U některých podobná hranice 1000/1500/2000 zůstává, jen už není za láhev, ale za malýho panáka :)
Já k nim bohužel nepatřím.
Stejně mi ta cena furt straší v hlavě. Když si prostě koupím dražší whisky, tak očekávám větší zážitek a když ho nedostanu, tak to prostě kazí celkový dojem. Ale stejně by cena prostě bodování ovlivňovat neměla i když se tam na pozadí asi trochu projeví, zvláště v tom bodování celkového dojmu. Očekávání/zklamání by výsledek ovlivňovat nemělo, ale těžko se s tím pracuje.
Vnější vlivy. A těch může být hodně. Od jídla či pití před ochutnáváním, včetně vlivu jiné whisky. Po skvělé whisky mi dobrá může přijít průměrná. Po podrůměrné můžu průměrnou považovat za dobrou. Jinak může chutnat whisky na degustaci v příjemném kolektivu, v palírně, správně seřazené a podané prezentaci a jinak v klidu doma.
Očekávání, závěry předem. To se vlastně promítá snad všema nahoře i dole zmíněnýma bodama. Když očekávám skvělý zážitek, tak můžu být zklamán nebo si to sám víc nadhodnotím. Když očekávám zklamání, tak už dopředu vím, že bude špatná, hledám na ní chyby a nebo obráceně "hele, ono je to lepší než jsem čekal, ono se to dá i pít".
Nechat se ovlivnit tím, kolik bodů dávají ostatní. Vždy napřed ochutnávám, recenzuji a boduji a pak se teprve dívám, co napsali ostatní a jak hodnotili. Když se s nima budu hodně a často rozcházet, tak začnu přemýšlet proč. Ale nebudu upravovat body jen proto, že ostatní dávají 90 a podle mě to je 85.
Experiment, kterým změříme tlak okolí. Nakolik jedince ovlivňuje kolektiv.
• Naslepo? Ano nebo ne?
Já nevím. Ono je to občas dvousečný.
Těch důvodů, proč ochutnávat naslepo je hodně.
Např:
- U té značky něco očekávám. A i kdyby udělali úplně skvělou whisky, která ale neodpovídá zažitému charakteru značky, tak můžu být zklamán, protože já tam něco čekal/chtěl a ono to tam nebylo, či bylo něco jinak. Očekávání, prostě jsem si už dobře udělal představu a ta whisky ji nenaplnila. Je to chyba moje nebo té whisky?
- Tahle láhev je známá tím, že je bombastická. Už se těším, jak si pochutnám a vystřelí mě to do nebes. Nevystřelila, vlastně mě až tak nezaujala. No ale přece jim nedám málo bodů, to si pak všichni budou myslet, že tomu nerozumím.
- Inauguračka. Krásné to slovo mající velký vliv na cenu. Nová whisky z nové palírny. Tady prostě musím chápat, že je to ještě mladý a že se to ještě učím. Naslepo nemusím, protože mě tohle nesvazuje a klidně ji sestřelím. Žádná obhajoba, je to ještě mladý, ale je to jejich první whisky na trhu, takže je to pochopitelný. Poslepu to je prostě whisky, ze které stříká new-make na všechny strany, je to mladý, to ještě mělo dozrát.
- Porovnávání plnění. Když jsem si porovnával starší a nové plnění Taliskeru, tak jsem byl z nového zklamán. Když jsem si dal nové plnění po nějaké době samostatně, tak jsem ho viděl podstatně lépe.
A proč ne naslepo?
- Značka je prostě jméno a to budují i s nějakou charakteristikou. A zakládají si na ní. A vlastně i to patří podle mě k celkovému hodnocení. Obecně průměrná whisky značky, která jinak dělá nadprůměrné whisky je prostě podprůměr. Jenže oproti jiným to může být stále nadprůměr. To je skoro spíše argument pro naslepo.
- Sudovka nebo naředěná. Stáří. Sudovky i starší whisky potřebují svůj čas, aby se otevřely. Když nepočkám, tak se můžu ochudit a hodnotit ji hůře, než kdybych počkal. Jenže když to nevím, tak to nevím.
- Různě specifické whisky a finishe. Charakter některých se nedá obecně srovnávat, ale když vím, že je to ona, tak si ji více užiju a nepřemýšlím, proč mi připadá jiná.
- Drahé a vyjímečné whisky. Chci si prostě užít i ten pocit té vyjímečnosti.
Můžete píchat krásnou ženskou a můžete píchat krásnou známou modelku. Obě jsou krásné, takže vlastně žádný rozdíl. Ale u té známé modelky máte ještě ten pocit navíc oproti ostatním chlapům - oni nad ní slintají ve snech a vy ji pícháte. Budeme předpokládat, že jen vy a ne že jste jeden z více, kteří o sobě nevědí.
(A ne že budete argumentovat, že ve tmě je každá kráva černá.)
Chlápek ztroskotal s Claudií Schiffer na pustém ostrově. Jsou tam už půl roku, mají se báječně, živí se ovocem a láskou.
Jednou ji chlápek poprosí: "Claudie, mohla by ses chvíli tvářit, jako že jsi chlap?"
Claudie mu vyhoví. Dobře, tak teď jsem teda chlap.
Chlápek jí/ho plácne po rameni a říká: "Ty vole, nebudeš tomu věřit... já píchám Claudii Schiffer!"
Mně ochutnávání naslepo nesedí, takže ho nedělám. Ale uznávám, že je dost logických důvodů, proč ochutnávat naslepo. Určitě hodně lidí napadnou další.
Navíc, já si prd pamatuju. Ne že bych se pokaždé zrušil do němoty, ale prostě mi to v té hlavě nezůstane. Nevyskočí mi tam při ochutnávání, že mi to připomíná jinou značku. Neumím dát doporučení: když ti chutnalo tohle, tak zkus támhleto. Degustace naslepo s hádáním značky, let, procent a čísla láhve vypouštím. Prostě se nechytám. Zvládnul bych tak slepé hádání v logice: v jedné skleničce máš desetiletý Laphroaig a ve druhé dvanáctiletý Glenlivet. Zvládneš je poznat? To bych věřím dal.
Ale zase to má své výhody (i stejné nevýhody). Něco si naleju (když je to vzorek, tak si třeba ani nepamatuju, že jsem to pil a svoje recenze předem nečtu) a jsem unešen a nadšen. Z velkého nadšení začnu psát recenzi, abych pak zjistil, že je to již čtvrtá a pokaždé jsem byl příjemně překvapen. Bohužel jsou i láhve, kde je to naopak.
Ona se fůra těch postřehů netýká jen bodování, ale i celkového hodnocení whisky. Bodování je vlastně jen součástí komplexního hodnocení.
Z diskuse na FB:
V tých prvých odsekoch... aj tu som spočiatku dával veľmi dobré body, pričom mi napríklad prihodilo aj to, že mi to sedelo do nálady a tak. Čo by tiež nemalo byť, ani na skúškach nehodnotím tak, že ak mám dobrý deň, prejde aj škôlkar a pri blbej nálade vyhodím Einsteina.
Veľkým zlomom bol pre mňa bodovací hárok, ktorý ktosi zavesil do skupiny a tie body, celkom prekvapivo, zodpovedajú trendu pri konkrétnej whisky, s odchýlkami o dva až tri body. Sem-tam sa vyskytne prúser alebo výnimočná vec a presne, nebudem upravovať body, lebo ja dávam šťankám 70/100 ale na whiskybase to má 89/100, lebo sú to dvadsaťpäťročné šťanky, ktoré zreli v sudoch po bourbone.
Ochutnávky naslepo nerobím, po istom čase som sa ale naučil nedávať sentiment značkám. Ako so študentmi. Nie je to tak, že ak prídu moji študenti ku mne, majú lepšiu pozíciu. Všetci majú rovnakú štartovaciu čiaru a to isté je aj s whisky.
Často pri hodnotení preto dávam aj druhý dúšok, lebo sa môžu niektoré chute otvoriť, alebo sa ukáže, že bol zlý nielen prvý dojem, ale bude aj druhý, tretí, štvrtý, desiaty.
