» whisky » skotsko » single malt » speyside
CRAGGANMORE
Palírnu Cragganmore založil v roce 1869 John Smith, který byl před tím manažerem v Glenlivet a Macallan. Kotle v palírně mají zvláštní tvar - plochý vrchol. Majitelem palírny je United Distillers a licenci má v držení D. & J. McCallum. Vodu bere palírna z Craggan Burn v Craggan More Hill.
Whisky Cragganmore je jako 12-ti letá zařazena do Classic Malts.
Používá se např. do míchané Old Paar a palírna je někdy též nazývána jako Domov Old Paar.
Typy
Standardně se vyrábí jako 12-ti a 17-ti letá, které zrají v sudech po bourbonu. Specialitou jsou whisky, které dozrávaly v sudech po portském Cragganmore Double Matured a Cragganmore Port Wine Finish.
Používá se do některých míchaných whisky, např. Johnnie Walker a Old Paar.
Privátní plnění této whisky je prezentováno pod názvem Ballindalloch Castle.
Odposlechnuto na FB (www.facebook.com/groups/760003438262878/posts/1178003946462823/:
Zdeněk CZ napsal (10.10.2022):
Palírna Cragganmore dnes patří do flotily palíren Diageo, které ji částečně (asi třetinu) uvolnilo z okovů plnění blendů (kdo má rád JW black, tak tam je nosná složka nekouřové části). Jako součást série Six Classic Malt vypustilo veřejně single malt Cragganmore do světa a dnes takto putuje z palírny zhruba 200 tis. lahví ročně.
Základní destilát z Cragganmore není příliš rozšířen, přestože je z cenovkou pod tisícovku cenově příjemný. Mnoho prodejců v ČR/SK ho nenabízí a skupina Diageo ho dokonce ukrývá na svých stránkách. Přímo tam palírnu nikde neuvidíte, ani jako značku ani jako produkt, jen při pozorném prohlížení palíren oceňovaných na světových soutěžích ho můžete nalézt, protože pravidelně vozí zlatou medaili ve své třídě.
Palírna má inspirativní historii a leží v malebném místě, takže si zaslouží více pozornosti. Cragganmore se nachází na západní výspě vesničky Ballindalloch, kousek pod soutokem známé řeky Spey s Avonem. V jejím centru rodina MacPherson-Grant, majitelů stejnojmenného zámku, nedávno přetvořila statek na další palírnu (2014, Ballindalloch, jak jinak). Zámek vypadá jak rekvizita z Harryho Pottera a celá vesnička působí, jakoby se zde zastavil čas. Možná za to může historicky dlouhodobé ukrytí v reliéfu krajiny. Poloha palírny izolovaná kopci od okolního světa, přístupná jen horskými cestičkami byla výhodná v éře ilegálního pašování whisky, ale později palírna strádala nedostatkem dopravních tras na rozvoz svých produktů. Situace se zlepšila až od r. 1869 s výstavbou Strathspeyské železnice, která spojila nedaleký Dufftown s Boat of garden s návazností na Perth a palírna Cragganmore byla první, která toho využila.
Z vesničky Ballindaloch vede nejdelší snad 10 km dlouhá silnice s názvem Tomintoul road, která však nevede ani do města Tomintoul ani do stejnojmenné palírny, která pro zmatení turistů také nesídlí v městě Tomintoul. Ale to je na nějaké příští objasnění.
Historie palírny začíná již v r. 1869, kdy ji založil zkušený a inovátorský muž, jménem John Smith. Protože jméno Smith je ve Velké Británii časté jako Novák u nás, udělejme si trochu pořádek. "Náš" John byl synem dalšího velikána George Smithe, zakladatele a majitele palírny Glenlivet. V době zakládání Gragganmore měl hodnotné zkušenosti z palíren, kde působil jako manager palírny. Abychom si rozuměli, tenkrát manager palírny nevyplňoval tabulky pro svého korporátního majitele či si nelámal hlavu, jak ze stejného počtu sudů vytřískat větší peníze od zákazníků, ale jeho hlavní náplní byla péče o kultivaci produktu tj. výsledného destilátu. Byl to spíše chemik, výzkumník a zboží znalec, než ekonom a marketér.
John Smith měl zkušenosti bohaté, pracoval třeba pro nedaleký Glenlivet, kde se snažil co nejvíce odlehčit charakter místního destilátu v souladu s přáním svého otce, majitele a tvůrce této palírenské vize, ale taky třeba v Dailluaine, Glenfarclasu a Macallanu, kde se naopak snažil co nejvíce "zatížit" charakter destilátu na hutný a těžký. Glenfarclas si dokonce na rok pronajal od rodiny Grantů, ale po roce ho natolik zlákala příležitost si postavit vlastní palírnu, že založil Cragganmore. Než palírnu po jeho smrti (1886) převzal bratr George, odvedl pořádný kus práce. Pod křídla DCL, předchůdce dnešní skupiny Diageo, se dostala palírna až v r. 1927 při koupi White Horse Distillers, jejíž byl v té době součástí.
O jaký typ alkoholu se snažil John Smith se svými bohatými zkušenostmi? Čím déle nad tím budete přemýšlet, tím více zmateni budete. Kádě na záparu jsou obrovské, což slibuje spoustu zpětného toku a lehčí charakter destilátu, ale původní přestupníková roura míří prudce dolů, což zkracuje kontakt a směřuje přímo do chladícího kondenzátoru, což naznačuje spíše těžší charakter destilátu. Alkoholové výpary se odráží od plochého víka va vracejí se zpět na surový destilát. Dlouhé postupné klesání roury způsobuje, že styk destilátu s mědí trvá déle. Vypadá to, že John Smith chtěl vytvořit hlavně komplexní, mnohovrstevnatý destilát, který není primárně ani lehký ani těžký. Čerstvý alkohol nese nádech síry a v chuti se zralá ovocná chuť, která je atraktivní a lehkonohá na jazyku doplňuje hlubší bylinnou travnatostí, která přechází do jemného dubu. Závěr je jemný, ale na tuhle kategorii whisky hodně dlouhý. Chápu, proč mají blendeři tuhle palírnu tak rádi.
Kromě základního dvanáctiletého destilátu o 40% nabízí palírna také pravidelně DE (Distillery edition), která zraje navíc v sudech po portském a občas se vyskytne privátní plnoletější plnění 14yo pro různé fanoušky. Kdo chce alkoholově silnější Cragganmore, než 40%, musí sáhnout po sérii Special Release, kde se čas od času vyskytuje.
